Blog hledající smysl

Už nějakou dobu víme, slavnosti okolo Vánoc jsou mnohem starší než jakýkoli kult, který jsme dosud byli s to poznat. Člověk v této době tak nějak přirozeně vycítí tisíciletí posvátna. Jedná se o jednu z nejstarších tradic, kterou můžeme stále zažívat a nevypadá to, že by jen tak zanikla.



J…

K vysokoškolskému životu to takřka neodmyslitelně patří; pakliže se tedy univerzita nachází v jiném než rodném městě a vaše nervy nejsou dost silné na to, aby přežily každodenní dojíždění. Spolubydlení. Příležitost k mnoha krásným a užitečným věcem: najít nové přátele a známé, pobavit se,…

Také vás vždy potěší, když slyšíte někoho s odlišným přízvukem, jak se snaží říct aspoň „dobrý den“? Když je schopen říct i víc, začínám se ptát, co takového člověka přiměje k tomu, že se začne učit česky. Jenže takových asi není moc, nebo na ně nemám štěstí. Ale vždycky je to příjemné. A…

„Zážitky nemusí být dobré, hlavně, že jsou intenzivní...“ Asi jediný přístup, jak dočista neztratit hlavu při hledání ubytování v Japonsku. Není to totiž žádný med. Jakožto cizinec přijíždějící na krátkou dobu totiž čelíte mnohým strázním:
Nemáte vysoký korporátní plat, takže si nemůž…

Proč jet studovat či bádat do Japonska? Mnozí čtenáři by jistě našli svoje osobní důvody – moje zahrnují street food, moře a staromilství. Trpím vnitřním hlasem, který mi říká, že pokud se ke svému výzkumu nemusím na nějaký čas přestěhovat na druhý konec světa, naučit se cizí ne-indoevrop…

Studuji a studuji ráda. Ale studuji na Fakultě humanitních studií, a to obor, který je nový, a to tak nový, že jeho jméno v podstatě nikomu nic neříká. Výsledek: velmi nerada mluvím o svém studiu před těmi, kdo mě ještě neznají. Seznamování se ale vyhnout nedá, znáte to: jdete někam mezi …

Tak jsem v Durhamu 2 měsíce! Nemůžu uvěřit tomu, jak rychle to utíká. Už mi nedělá žádný problém se na přechodu koukat nejdřív doprava – dokonce mi už začíná připadat divné jezdit vpravo – a prošla jsem zdejším „iniciačním procesem“ každého nově nastupujícího studenta - měla jsem „fresher…

Odlétáme… Tak. A opět sedím v letadle. Protentokrát v roli dobrodružné studentky PhD antropologie na cestě – poněkud klasicky – do vzdáleného terénu odlišné kultury, lovkyně dat v džungli hlavního města Peru, desetimiliónové jihoamerické metropole. Má duše je nevinně naivní domnívajíc se,…

Před dvěma měsíci jsem nastoupil ke studiu na Fakultu humanitních studií a chtěl jsem si zapsat kurzy, které jsem si vyhlédl. Byl to krásný rozvrh a já si představoval, jak budu chodit z angličtiny na čínštinu, z čínštiny na intermediální tvorbu a z intermediální tvorby na studium papoušk…

„Já jedu taky na Erasmus, příští měsíc odlítám do Ameriky. Kde budeš ty?“ ptá se mě kamarádka. V duchu trochu nejistě porovnávám dobu našich cest a vypočítávám, že moje cesta zabere dokonce dvakrát déle než její let – když půjdu pěšky. Nakonec jí ale dramaticky odpovídám: „Do Východního N…

Prčic, proč se mi neotevírá Google vyhledávač? No super, a jak mám teď uvařit večeři, když nenajdu ten recept? Počkat, ale nejde ani Gmail, ani Blogger, ani nic. Asi zase blbne internet. Moment, ale vše ostatní jde dobře, jak je to možné?
Uplynula půlhodina. Pořád nic. Na Facebooku začínaj…

Žít v Anglii jsem chtěla vždycky, nepamatuji si dobu, kdy tomu tak nebylo, takže když jsem dostala možnost (díky programu Erasmus+) studovat ve Velké Británii, hned jsem po ní "chňapla". Dostala jsem se na univerzitu v Durhamu, což je jedna z nejprestižnějších univerzit ve Velké…

Čím více dní, měsíců a let mě odděluje od dnes již takřka mytického momentu absolvování bakalářského studia na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, tím více na to myslím. Ne, nejsem zatím ve věku, kdy už lidé říkají "za starých časů" nebo "v době mého mládí" …

Nic není krásnější, než když během studií narazíte na osobnost vpravdě velkou, moudrou a obdivuhodnou, a pak k ní můžete chodit na přednášky a dlouhé hodiny ji poslouchat. Při takových přednáškách sice jde o vědomosti, ale také o cosi, co z dané osobnosti vyzařuje a ohledně čeho chováte t…

Druhá část rozhovoru s prof. Martinem Putnou týkající se místa, kde jsme spolu rozhovor vedli.

Začalo to jako jeden z normálních pracovních dní. Vstávala jsem před půl pátou ráno, abych se dostala brzy do práce a z ní pak včas do školy. I takhle se to někdy sejde. V tyto dny nehýřím zrovna energií, přiznávám bez mučení... Pak ale přišel e-mail, který zabral lépe než nejsilnější ka…