neděle 6. listopadu 2016

Bosna a Hercegovina - Patří islám do Evropy?

Mnohdy jediný způsob, jak čelit často matoucím informacím z médií, je zkoumání kultury přímo v jejím domovském prostředí. V dnešní době to platí také o islámu. Právě takovému zkoumání se věnovala na konci minulého měsíce výprava studentů FHS UK do Bosny a Hercegoviny, pod vedením prof. Martina Putny. Co tedy znamená, když se řekne islám v evropské zemi? Na to zkouším odpovědět v mé osobní impresi z cesty…
 
Jak psát o zemi, která svou zlatou éru prožívala před tolika lety, že už se pro ni stává téměř mýtickou? Jak psát o zemi, jejíž historie je plná válek a krvavých konfliktů od 15. století až donedávna. Je to historie, kterou si u nás jen těžko dokážeme představit. Přesto je Bosna a Hercegovina zemí oplývající svou vlastní typickou krásou, jejíž historie k nám stále promlouvá přes propast staletí.
 

Vodopád v Jajcích – historickém centru středověké Bosny

 
Bosna a Hercegovina je jednou z mála zemí v Evropě, kde se potkává tradiční křesťanské náboženství (katolické i pravoslavné) s tradičním většinovým islámem. Píšu tradičním, protože to není takový islám, jaký známe z televize. Je to islám, který zde má více než pětisetletou tradici. Je to islám kulturní. Sarajevo, založené jako perla Osmanské říše, zdobí mešity architektů mešit Cařihradských a dalších. Přesto se příběh této země neodehrává v nějaké orientální krajině Blízkého východu. Tak tomu však není: Bosna a Hercegovina v sobě spojuje dva typicky evropské krajinné rázy.
 

Interier Gazi Huserev-begovi mešity


Krajina Bosny je středoevropská. Procházíte krajinou, kterou si na mnoha místech můžete splést s jižní Moravou. Je to země, která prožila čtyřicet let komunismu, podobně jako Československo. Proto i venkovská a městská architektura této doby velmi připomíná naše prostředí. Jen místo věží kostelů zdobí vesnice minarety.
 

Osmanské centrum Sarajeva s typickým výjevem – Holubníkem 


Naopak Hercegovina zdaleka není „lautr rovina“, jak se zpívá v jedné písničce. Je to kopcovitá země středomořského charakteru. Vlastně docela jasně poznáte, zda se nacházíte v Bosně, nebo Hercegovině. Hercegovina je totiž zemí, ve které čekáte za každým kopcem Jadranské moře. Ale nedočkáte se jej. Deset kilometrů mořského pobřeží vklíněných do chorvatského území neodpovídá krajinnému rázu. Krajina však nezná hranice. Holé, vyprahlé kopce ozdobené malými křovisky jsou totožné s těmi, které najdete v Chorvatsku či Řecku.
 

Mostar. Perla Hercegoviny


Cílem naší cesty bylo především Sarajevo. Kde jinde byste také potkali mešitu ze 16. století kousek od katolické katedrály s výhledem na pravoslavný kostel? Kde jinde byste přešli po stejné ulici z rakouského bulváru do rušného osmanského tržiště? Kde jinde byste mohli poslouchat mystické zpěvy členů súfického taríku (bratrstva) a vzápětí se odebrat na katolickou mši? Snad jen v Jeruzalémě.  Ano, Sarajevo je bezpochyby takový malý Jeruzalém Evropy. Symbolizuje soužití obyvatel Bosny a Hercegoviny se všemi výhodami i problémy. Stejně jako o Jeruzalém, i o něj vedly války, jen mnohem modernější. S dělostřelectvem a bombardováním. Navzdory tomu i Sarajevo stejně jako Jeruzalém představuje symbol multikulturního soužití – muslim bránil svůj domov vedle křesťana.  Sarajevo si dokázalo zachovat svůj jedinečný multikulturní ráz, ačkoli Bosna není vyspělou zemí a není ani zemí bohatou. Zničil ji nejen komunismus, ale i války 90. let. Přesto je v mnoha věcech vyspělejší než zbytek východní Evropy. Bylo by bláhové myslet si, že je ideální multikulturní zemí. Není. Je zemí, ve které si kritici multikulturalismu najdou množství prvků, které je možné kritizovat. Je však také zemí, která jednoznačně dokazuje, že islám je součástí evropských dějin. Nejen v pozitivním smyslu, a nejen v negativním smyslu.
 

Památník z místa dopadu tříštivé pumy v Sarajevu, která měla oběti na životech


Jak se tedy píše o takové zemi? Těžko. Přesto je to země, kterou stojí za to navštívit, stojí za to si ji vychutnat. Sednout si do muslimského baru vedle kostela, dát si bosenskou kávu nebo čaj a sledovat skupinky mladých chlapců a dívek, jak po sobě po očku koukají, baví se o sobě a namlouvají se. Poté se posadit hned vedle do kavárny vídeňského stylu, dát si sachr s espressem naproti mešitě. K obědu vychutnat pljeskavicu (hovězí steak na grilu) a večer kebab. Stejně tak má smysl studovat bosenské dějiny. Jsou pro nás zdrojem poučení i inspirace i dnes. A vše bude fungovat do chvíle, než si někdo zase bude chtít zvednout přízeň voličů prohlašováním, že je jejich národ lepší než druhý. 


Nápis na stěně v Travniku…

 

Žádné komentáře:

Okomentovat