„Já jedu taky na Erasmus,
příští měsíc odlítám do Ameriky. Kde budeš ty?“ ptá se mě kamarádka.
V duchu trochu nejistě porovnávám dobu našich cest a vypočítávám, že moje
cesta zabere dokonce dvakrát déle než její let – když půjdu pěšky. Nakonec jí
ale dramaticky odpovídám: „Do Východního Německa, do Drážďan!“ Následuje
klasický podezíravý pohled jako u ostatních kamarádů, kteří většinou ohromně
vtipně podotýkají něco o tom, že jsem si rovnou mohl dát Erasmus na Moravě, ale
to že by pro mě bylo možná moc daleko. Muhahaha.
Ve výsledku je ale úplně
jedno, jestli jedete sto nebo sto tisíc kilometrů daleko. Pocit toho, že vás od
domova dělí kratší vzdálenost, prostě nic neulehčuje. V obou případech
musíte řešit stejné množství zařizování a psychicky se připravovat na neznámé
prostředí, kde budete semestr bojovat. V mém případě navíc sám, protože
čeští studenti se obecně do Německa zrovna nehrnou (jejich místo sice
v Drážďanech poctivě přebírají Češi na cestách do Primarku a na vánoční
trhy, o tom ale až jindy). Na německých školách probíhá totiž výuka většinou v němčině,
a tu jsme z poněkud záhadných důvodů ze svých rozvrhů zcela vyškrtali.
Většina spolužáků vycestovala
ve skupinkách, já jako osamělý vlk, který v prvních dnech trpěl naprostým
sociálním odtržením v kleci zvané kolej. Nechápejte mě ale špatně, na
samotné ubytování si nemohu stěžovat, na vině jsou externí faktory před
začátkem semestru. S nikým se zde neseznámíte, protože tu prostě nikdo
není a svoji touhu po sociální interakci umocněnou miliardami gigabitů dojmů
z nového „domova“ neukojíte ani online. Na zprovoznění internetu si totiž
pár dlouhých dní počkáte. A když vám navíc první dny totálně proprší,
s novým městem se neseznámíte ani fyzicky. Jedinou společnost vám tak dělá
miliarda dokumentů, které dostanete po příjezdu od zahraničního oddělení
univerzity – smlouvy k ubytování, povinnost ohlášení se na městském úřadě,
zřízení konta v německé bance pro placení nájmu, informace k imatrikulaci.
Pokud neuděláte tu nejvíc školáckou chybu co já, a sice že si zapomenete
občanku (ve skeneru na bytě v Praze, kde jsem minutu před odjezdem
zodpovědně dělal její požadovanou kopii), můžete tedy alespoň začít vesele
zařizovat. Chuť na to ale mít stejně nebudete.
Matěj Beránek
Student navazujícího
magisterského oboru Elektronická kultura a sémiotika na FHS UK
Proč si neměl němčinu? Protože prostě dementní klikací závody. Když se někdo přihlásí dřív než ty, tak máš smůlu. A třeba by tě ten předmět zajímal. No jo, nestudujte na FHS, je to ztráta času bez uplatnění v životě.
OdpovědětVymazat