pátek 9. prosince 2016

Proč jet studovat (bádat) do Kansai?

Proč jet studovat či bádat do Japonska? Mnozí čtenáři by jistě našli svoje osobní důvody – moje zahrnují street food, moře a staromilství. Trpím vnitřním hlasem, který mi říká, že pokud se ke svému výzkumu nemusím na nějaký čas přestěhovat na druhý konec světa, naučit se cizí ne-indoevropský jazyk a nevyplnila jsem před odletem několik kolonek žlutého mezinárodního očkovacího průkazu, nebyl by to ten správný románový antropologický zážitek.

Tradiční japonská zahrada Sorakuen, Kóbe


A Japonsko je v tomto ohledu ještě velice decentním a bezpečným řešením – kriminalita velice nízká, těch očkování nakonec není tolik (a všechna jen velmi preventivní) a i bez znalosti jazyka člověk hlady neumře. Funguje tu hromadná doprava, kanalizace a svoz odpadu, voda z kohoutku je až na výjimky pitná. Na vysokých školách se dá studovat vše od historie přes ekonomii, politologii až po filosofii a antropologii (což nebývá v Asii vždy pravidlem). Většina univerzit nabízí mezinárodním studentům předměty v anglickém jazyce, zvláště na bakalářském stupni studia. Ale pořád se tu dá zažít kulturní vykořenění, v dobrém i ve zlém, což, ve výsledku, není vůbec zkušenost k zahození.

Sebral jsem tedy odvahu a chci zažít nějaké to Japonsko – kam se vydat? Mnozí by měli tendence směřovat do hlavního města – „Miluji Tokio!“ je neotřesitelný argument – mám pocit, že se občas zapomíná, v těch stozích racionálních motivačních dopisů, že náhodný, nevysvětlitelný hlas srdce a podvědomí často hraje stejnou, ne-li větší roli, a u výběru destinace k zahraniční výměně to platí skoro dvojnásob.

Pokud ale váháte, zvažte oblast Kansai (střed největšího ostrova Honšú, zejména konurbace Ósaka-Kjóto-Kóbe-Nara; z Prahy letecky stejně dobře dostupná jako hlavní město) – obsahuje totiž všechny fasety archetypálního zážitku „japonskosti“, který si jímavá duše Evropanova dokáže představit: od neonů mrakodrapů mnohamilionové megalopole a nočního života přes dobré suši a street food na špejli, červené javorové listí v tradičních zahradách a chrámech a zvuk rolniček šintoistické svatyně až po dámy (a pány) v kimonech na nedělním špacíru po starém Kjótu. Hotový život mezi cyberpunkem a anime s přírodou na dosah. (Pak je tu také levněji než v Tokiu. A regionální speciality stojí za to – hlavně okonomiyaki.)

Vpravo: Weathercock House, nejznámější dominanta Ijinkanu, bývalé rezidenční čtvrti evropských obchodníků z počátku 20. století. Vlevo: rezidenční čtvrť a věžáky kolem Sannomiye, současného zábavního centra Kóbe.

Pasáž v Shinkaichi, staré oblíbené zábavní čtvrti v Kóbe, nyní v úpadku.


Malá šintoistická svatyňka Inariho na rohu ulice, Shinkaichi, Kóbe. (Takovéhle malé, a dokonce ještě menší, svatyně jsou tu velice běžné.)


Alexandra Lichá
V rámci programu Free Mover se nachází na zahraničním studijním pobytu v Japonsku.

Žádné komentáře:

Okomentovat