Heidegger, rajčata a kachničky na jezeře

Není tomu tak dávno, co se mi na FHS splnil dlouholetý sen: konečně se mezi spoustou jazykových kurzů objevila Němčina pro začátečníky a já se tak mohla začít učit třetí cizí jazyk, jazyk literatury a filosofie vpravdě úctyhodné, byť svými zvukovými kvalitami poněkud pokulhávající (milovníci němčiny odpustí). Jak mi jen tahle znalost (nejen) na kurzech o Heideggerovi chyběla! Byla jsem nadšená a připravená vrhnout se do jazykových novot vpravdě po hlavě.


Vyklubala se z toho zkušenost překvapivě nová. Nevím, jestli jste to také zažili, ale začínat s cizím jazykem v dospělosti je něco velmi odlišného od výuky na gymnáziu. Respektive ono je to vlastně úplně stejné – akorát je vám při tom přes dvacet.

V pondělí ráno tak jdete do školy a namísto postmoderní filosofie či sémantiky fotografie, vás čeká slovní zásoba v podobě barev, ovoce a zeleniny nebo tužky a pera. Když jsme se učili zdrobněliny, zpívali jsme společně písničku o tom, jak všechny moje kachničky plavou na jezeře a všichni moji holoubci vrkají na střeše; na ovoce a zeleninu jsme také měli písničky, snad z nějakého kanálu pro německé dětičky na YouTube. Melodii obou písní si pamatuji dodnes – dětské písničky jsou příšerně vlezlé – a vždycky, když mi vytane některá z nich na mysli, udrží se tam alespoň dva dny a ať se snažím, jak se snažím, nejde ničím přerazit.

Uznávám, byl to zcela jistě účel a pamatuji si díky tomu danou slovní zásobu daleko lépe, než kdybych se ji prostě jenom naučila (v současnosti tak mohu chodit na Němčinu pro mírně pokročilé, kde už se nezpívá). I tak je ale učení písničkami zkušenost v dospělosti poněkud zvláštní; na těch kurzech o Heideggerovi jsme přeci jen nic podobného nedělali, písničku o Umweltu a bytí k smrti asi ještě nikdo nesložil. A což teprve když následně opravdu jdete na nějaký ten tvrdě filosofický kurz a zpíváte si při tom, jak rajčata jsou kulatá a červená a všechny vaše slepičky zobají zrníčka! Tehdy jsem byla jedině ráda, že kurzy o Heideggerovi už mám za sebou a sémantiku fotografie dělali povětšinou Francouzi. Protože i tak jsem nebyla schopná ta rajčata, holoubky a slepičky dostat z hlavy; natož, když by po mně někdo chtěl něco německého. Nevím totiž, zda by ty hluboce existenciální filosofy potěšilo, že paprika je žlutá, červená a zelená a plná vitamínů.

Komentáře