středa 19. července 2017

„Cože, ty jsi na FHS chtěla?“ aneb exotem hned první den

„Ano! Vzali mě!“ Jako by to bylo včera, měla jsem ještě před maturitou a už jsem věděla, že jsem přijatá na vysokou, na kterou jsem chtěla. Další přijímačky už tedy nebyly potřeba a maturita byla jen nutností k tomu, abych mohla konečně nastoupit na svojí vysněnou fakultu. Jak se ale ukázalo, zdaleka ne všichni se mnou moje nadšení z FHS sdíleli.

První den jsme se začali seznamovat s novými spolužáky a nejsem si jistá, ale řekla bych, že otázka „Cože, ty jsi sem chtěla?!“ společně s vyděšeným výrazem poprvé zazněla zhruba po dvou minutách rozhovoru, hned po tom, co jsme se všichni představili. „No jasně,“ řekla jsem trochu naivně. Z jejich výrazů bylo jasné, že jsem v tom pravděpodobně sama. Ale jak to? Ukázalo se, že pro velké množství mých spolužáků funguje FHS jako záložní plán. Co si budeme povídat, překlad z cizího jazyka se slovníkem v ruce nabízí pro mnohé jakýsi pocit jistoty.

Takže zatímco já jsem byla nadšená z toho, že si svůj rozvrh vytvářím sama, do školy můžu chodit jenom dva dny v týdnu, zvládnu u toho práci i spoustu koníčků, ostatní se rozčilovali nad tím, jak je možné, že musí do školy každý den třeba jen na jednu přednášku, že jim to nikdo pořádně nezorganizoval, nikdo jim neřekl, jaké předměty si mají vybrat, že některé jsou jenom klikací závody, že ke zkoušce nejsou jasně formulované otázky… a že to prostě a jednoduše není vůbec tak, jako na jiných školách. Na tom jsme se shodli, rozdíl byl jenom v tom, že přesně tohle byl pro mě jeden z hlavních důvodů pro výběr této fakulty.

V průběhu studia jsem si ale přeci jenom našla celou řadu spojenců z obou skupin a dnes mi někteří nově nastupující prváci píšou (ano, původně samozřejmě kvůli výpiskům) a čím dál častěji zjišťuji, že jsou na tom podobně jako tehdy já. Ale víte co? Ono nakonec nezáleží tolik na tom, co a jak to bylo na začátku, ale jaký je průběh a taky, jestli to dokážeme dotáhnout k úspěšnému konci. 

A jak to máte s FHS vy, záloha anebo jasná volba?

Lucie Džurdženiková

pondělí 17. července 2017

Úvaha o praktičnosti ve studiu

Co je potřeba pro to, aby člověk vystudoval FHS tak, aby si ze studia zároveň něco odnesl a zároveň si zachoval psychické (a vlastně i fyzické) zdraví? Při četbě požadavků k některým nejmenovaným souborným zkouškám člověka obestírají mrákoty. Někdy bych si přála žít přes sto let, abych dokázala všechno dopodrobna pročíst (ideálně v původním jazyce), pochopit, dát do souvislostí… To se ale nejspíš nestane, a protože máme jako studenti na přípravu ke zkouškám jen značně omezený čas, je třeba naučit se pracovat s tím, co je.

Kromě schopností spojených vyloženě se studiem (kritické myšlení, schopnost porozumět odbornému textu a dále s ním pracovat…) je proto důležitá i schopnost dobře si zorganizovat čas, správně odhadnout své možnosti a vybrat si takové předměty a u povinných zkoušek takové knihy, které pro nás budou zvladatelné. Tato praktická schopnost však s sebou nese i velké nebezpečí a to, že jí člověk propadne a místo toho, aby si vybíral předměty, které mu budou připadat důležité, knihy, které ho zaujmou, a vyučující, kteří pro něj budou inspirativní, bude vyhledávat vždy ty nejsnazší cesty, tedy předměty, za které je dost kreditů a přitom se tam nemusí moc chodit, knihy, které jsou krátké a nepříliš složité, a vyučující, kteří toho moc nechtějí.

Proti tomu stojí schopnost zájmu a radosti z poznávání a učení se nového – ta vás nutí přečíst si k EDK sedmisetstránkového Heera (protože kam se hrabou rolníci nebo dějiny populace na něco tak fascinujícího, jako jsou duchovní dějiny Evropy!), abyste pak trnuli hrůzou, když si uvědomíte, na co všechno pak může být u zkoušky tázáni, nebo si vybrat kurzy tak náročné na pravidelnou přípravu, že v podstatě přijdete o veškerý volný čas, přírodu uvidíte leda tak z okénka vlaku (a to jen v případě, že dojíždíte), vaši blízcí vás uvidí nejčastěji jako rozklepaný uzlíček nervů, ostatní (přátelé, známí…) vás neuvidí vůbec a o fyzické kondici bude lepší se vůbec nezmiňovat. Věnovat se tomu, co vás zajímá a co považujete za důležité, je smyslem studia, ale když neodhadnete dobře své síly, může to být zničující.

Bez schopnosti si dobře vybrat předměty, zorganizovat si čas a naplánovat přípravu na zkoušky není možné dostudovat, bez nadšení a radosti z učení však člověk promarní jedinečnou možnost poznávat a promýšlet nové věci a projde školou zcela nedotčen.