Bakalářské studium na FHS jsem
milovala. Pokud si někdo stěžuje na počáteční anonymitu, mně to vyhovovalo.
Trvalo sice nějaký čas najít si kamarády, za to jsem ale nebyla omezovaná
jednou třídou, ve které bych každý den potkávala stejné tváře. Našla jsem si
spoustu známých, cítila jsem se jak na velkém festivalu. Každý předmět jiná
stage, jiní kámoši, jiný styl. Děsně mě to bavilo.
Jinonice se mi zprvu zdály
daleko. Brzo jsem si je ale oblíbila. O volných hodinách jsme s kamarády chodili
na výpravy do okolí, zdravila jsem se s kuchařkami, knihovníky, šatnářkou, vždy pronesla nějakou tu frázi: „To je ale dneska hnusně, viďte,“ a tak dál.
Zbožňovala jsem místní knihovnu. Aulu. I když se mi tam ze začátku nelíbilo, po
třech letech jsem se tam cítila jak doma.
Stejně tak mi vyhovovala forma studia.
Mohla jsem si zvolit ze široké nabídky přednášek a seminářů, libovolně si
sestavit rozvrh, buď do školy chodit každý den anebo skoro vůbec. Velká
zodpovědnost a zároveň svoboda. Nikdo mi nic nepřikazoval.
Jelikož se mi na bakaláři líbilo,
pokračovala jsem na magistra. Nastoupila jsem na Studia občanského sektoru. A
tam nastal šok. Když jsem první den přišla do školy, otočilo se na mě patnáct
obličejů a mně došlo, tohle je třída, se kterou teď budeš muset dva roky nějak
vycházet. Cítila jsem se jako zpátky na střední. Měla jsem z toho hrůzu. Naštěstí
se z nás brzo stala super parta. Pokud jste ale prošli bakalářem, kde to
funguje jinak, bude vám na magistru chvíli trvat, než se rozkoukáte.
A taky najednou Vokovice. Ošklivá
budova, neznámé okolí, knihovna plná titulů o atletice, zdravé výživě, kloubech.
Pár nešťastných oborů se zkrátka do Jinonic nevešlo, a tak je vyšoupli sem, na
Fakultu tělesné výchovy a sportu. Pokud jste si v Jinonicích vybudovali
základnu známých, máte tam oblíbená místa, jste zkrátka mazáci, tak vám po
třech letech nezbyde, než se zase stát zmateným nováčkem v nehostinném prostředí
Vokovic.
S tím souvisí i předepsaný
rozvrh. Spoustu předmětů s docházkou, spoustu zbytečných předmětů. Pokud
se vám na bakaláři líbila rozmanitost a volba, tady musíte bohužel přetrpět i
to, co je nuda. Najednou trávíte ve škole docela dost času, k tomu
většinou už pracujete, je to náročné.
Někdo slabá místa nerozdýchá. Znám
pár lidí, kteří po prvním semestru přešli raději na kombinované studium, anebo
odešli úplně. Zkrátka po dobře rozprouděném tanci na stylovém bakalářském večírku,
následuje tak trochu těžší kocovina – magistr. Chvíli trvá, než vystřízlivíte.
Buď tuto realitu přijmete. Nebo se půjdete opíjet vědomostmi jinam. Tak to
bohužel zatím na FHS je.
U mě nakonec převážily klady. Vážím si pedagogů, u
kterých jsem mohla studovat, skvělých seminářů, témat, o kterých jsem se
dozvěděla víc, nových kontaktů, přátelství, zkušeností. Spolupracovali jsme na
zajímavých projektech, účastnili se konferencí. Rozhodně bych neměnila. Jen je
potřeba být připravený, že zde panují trochu jiné poměry. Třeba to chce jen čas.
Třeba se i tady objeví jedinečný rytmus, který vás začne unášet. Držme tomu
palce.
Komentáře
Okomentovat