Když jsem dnes zapaloval druhou, opět fialovou svíci
adventního věnce, akorát za okny sněžilo. Tuto zimu vlastně poprvé pořádně. V kuchyni
však bylo příjemné teplo z rozpálené trouby. Světlo svíček se přidalo ke
stropnímu osvětlení a pomáhalo prorazit tmu útočící z venku do našich
oken. Člověk je hned mnohem vděčnější za pevné stěny domova, které ho od zimy a
tmy tam venku oddělují. Mám to štěstí, že jsem mohl rozžínat plamen svíček ve
společnosti milujících lidí. Nemusí tomu však být vždycky tak. Mnoho lidí
nemůže z různých důvodů trávit tyto sváteční chvíle ve společnosti svých
milovaných. O to důležitější pro ně může být plamen této svíce.
Teplo domova, vůně cukroví a blízkost milovaných, právě to
je, podle mě, symbol druhé svíčky. Pro mě voní skořicí, chvojím, františkem ale
i kouřem z máminy cigarety. Té svíci se totiž říká „Betlémská“. Symbolizuje lásku a soudržnost. Je obrazem semknuté
rodiny. Má nám připomínat všechny blízké, i ty, kteří nemohou být nyní
s námi, ale zůstávají v našich srdcích. Hlavním poselstvím této
svíčky je tak Láska. Láska, která překračuje hranice času i prostoru, naplňuje
naše srdce a pomáhá nám oddělit zimu a tmu za okny od příjemného tepla našich
blízkých. Vzpomeňte tak na ně, kdykoli budete svíčky znovu zapalovat.
.........................
.........................
Adventní věnec přeci nezapalujeme jen proto, že „se to tak
dělá,“ nebo z módního rozmaru. Naopak. Má nám pomoci uvědomit si to
podstatné v našem životě. Má být oporou v těžkých chvílích. Proto i
když my sami nemůžeme být s našimi blízkými, zapalme si adventní věnec a
vzpomeňme na ty, kteří nám jsou nejbližší. Činí se tak totiž na památku těch,
kteří již nejsou mezi námi, ale kteří stále jsou. Zářící a živí.
Komentáře
Okomentovat