Otázka výběru povolání mě zaměstnávala odjakživa. V dětství
jsem si myslela, že povolání rovná se koníčky. Ve škole zase, že povolání rovná
se práce. Měla jsem být překladatelkou, malířkou, designérkou… Zájmy se
střídaly jako aprílové počasí a rodiče sotva stíhali sledovat, jakým směrem se vyvíjejí
moje aktivity.
Školní věk přinesl ještě jiný pohled na věc: povolání
je něco, nad čím se musí přemýšlet, co se má vybírat, na co se má svědomitě a
pečlivě připravovat. Povolání je něco, čím se budu zabývat v dospělém
životě a co mi bude přinášet peníze. Povolání bývají prestižní a méně
prestižní. Na některá povolání zřejmě nemám. Učitelé a rodiče a také babičky,
dědečkové, tetičky a strejdové, sousedky a dokonce i kamarádky od maminky se
v otázce výběru povolání vyznají líp než já. Ještě je na to všechno čas,
není třeba spěchat.
Jenže události svištěly jedna za druhou a nenápadně mě
odnášely dál a dál, takže jsem se ani nestihla pořádně zamyslet, co se to se
mnou vlastně děje. Škola, maturita, přijímačky, univerzita, zápočty, zkoušky,
testy, státnice…
Dnes, když už mám dávno po vysoké a jsem na plné obrátky
zaběhnutá v pracovním procesu, si překvapivě vůbec nedokážu vzpomenout,
jak jsem se nakonec pro nějaké to povolání rozhodla. Řeknu víc: z dnešního
dospěláckého pohledu v principu nechápu, jak mladý člověk bez jakýchkoliv
relevantních zkušeností a hlavně bez pořádné znalosti sama sebe se může vůbec
pro něco rozumného rozhodnout. Intuice, logika, cizí rady nebo prostě štěstí? Přitom
toto často povrchní, uspěchané a na první pohled „nevinné“ rozhodnutí pak může dost
rázně zadat tón celému našemu následnému životu.
Výběr povolání není jen otázkou budoucího uplatnění na
trhu práce, prestiže nebo peněz (ač i to vše je nepochybně také velmi důležité),
znamená mnohem více. Je to zkušenost, která formuje naše nitro: způsob, jakým
uvažujeme, jak se rozhodujeme a co děláme. A právě to nakonec vytváří člověka. Jak
na to, ptáte se? Žádný univerzální lék na všechno a pro všechny zřejmě
neexistuje, ale moje osobní rada zní: poslouchejte sami sebe a dělejte to, co
je blízké vašemu srdci. Dělejte to, v čem jste skuteční dobří, ba dokonce
nejlepší, protože jedině to vám nakonec přinese skutečné vnitřní uspokojení i životní
úspěch.
Komentáře
Okomentovat