Začalo to jako jeden z normálních pracovních
dní. Vstávala jsem před půl pátou ráno, abych se dostala brzy do práce a z ní
pak včas do školy. I takhle se to někdy sejde. V tyto dny nehýřím zrovna
energií, přiznávám bez mučení... Pak ale přišel e-mail, který zabral lépe než
nejsilnější kafe. „S potěšením Vám oznamujeme...“
Vracím se na Island, kde mi dva týdny loni
v zimě opravdu nestačily. A teď je čas odjet na celý zimní semestr. Ano,
vím, že tam na severu nejsou tropy, fouká tam vítr, prší, sněží... Ale taky
vím, že je tam úžasná příroda, většinou optimisticky smýšlející lidé a spousta
geotermálních bazénů. Země přesně pro mě. Studium na nejlákavějším místě je
příležitostí pro otestování, jestli nejde náhodou jen o falešné ideály o
krásném (byť drsném) severu a jestli si tam nějak vážně poradím se studiem na
univerzitě, kolem které jsem předtím chodila skoro až s posvátnou úctou.
Nešlo mi totiž ani zdaleka jen o příležitosti k výletům za vodopády,
gejzíry a sirnými jezírky.
 |
Na první pas a letenky jsem se těšila jako malé děcko už od začátku.
|
Když odezněla prvotní euforie, nastal čas myslet
na praktické věci a rozhodit sítě po Reykjavíku. Hledala jsem bydlení. Vzhledem
k tomu, že Island v posledních letech zažívá dost prudký turistický
boom, sebralo AirBnB z nájemního trhu spoustu bytů. Okupují je „batůžkáři“,
kteří se zdrží maximálně pár dní a pro majitele bytu znamenají podstatně vyšší
příjem než student na Erasmu. Snad omezení této služby, které začne platit
příští rok, dalším výměnným studentům situaci trochu ulehčí.
Pár lidí v Reykjavíku znám. I mezi studenty,
kteří tenhle problém vyřešili bez toho, že by byť jen na chvilku rozšířili tu
„početnou“ skupinku reykjavických bezdomovců. Mají tu prý dva.
Inzeráty nabízely samostatné pokoje většinou
v ceně nad 500 euro, což je o celou stovku více než mé stipendium.
Postupně jsem se vzdávala vidiny, že mi Erasmus pokryje alespoň ubytování. Pak
jsem měla přímo z pekla štěstí a přes kamarádku jsem dostala skvělou
nabídku do začátku. Ubytování za hlídání česko-islandských dětí. Pracuji 15
hodin týdně, každé úterý je ze mě „fotbalová máma“ a příběhy o Krtečkovi
odvykládám zpaměti i o půlnoci. Bydlím díky tomu v západní části města,
můj pokoj je malý, ale pěkný a má naprosto neodolatelný výhled na oceán.
Neměnila bych.
...............................
Idealizace Islandua Islanďanů
...............................
...............................
...............................
...............................
 |
| Hlavně po nastěhování, když ještě bylo vyloženě letní počasí, jsem chodila po pobřeží a jeden večer byl obzvlášť pěkný západ slunce. Na tohle si opravdu zvyknu moc ráda. |
I když takovou kliku asi nebude mít každý, situace
se dá vždy nějak zvládnout. Obzvlášť pokud se nebojíte při studiu pracovat.
V kavárnách, restauracích, hotelech – pořád tu někoho hledají. Výše
islandských nájmů se s islandskou výplatou už nejeví tak děsivě.
Zkušenosti studentů z předchozích let často zmiňují, že ubytování je třeba
začít hledat s velkým předstihem. Ano, občas se to vyplatí. Ale Islanďané
jsou hodně spontánní a i důležité věci jako pronájem bytu řeší nezřídka na
poslední chvíli. Rozhlížejte se včas, ale nezačínejte panikařit, když se
nezadaří hned. Peníze do začátku máte. Tahle jistota, kterou vám Erasmus dává,
je při startu v nové zemi opravdu velice příjemná.
 |
| Hned po příletu jsem vyrazila z autobusového nádraží za kamarádkou na univerzitní kolej. Hlavní budova je vždy osvětlená. Musela jsem si ji vyfotit už v tu chvíli… Vzpomínka na příjezd a těšení se na studium. |
Martina Černotová
studentka navazujícího magisterského oboru
Elektronická kultura a sémiotika
V rámci programu Erasmus+ se nachází na
zahraničním studijním pobytu na Islandu.
Komentáře
Okomentovat