Neklidné spaní, neschopnost vstát na první (druhé nebo třetí) zazvonění
budíku, změny tělesné váhy, pocity smutku, selhání nebo beznaděje, stranění se
společnosti, problémy s pamětí nebo soustředěním. Známe to všichni. Když
máme chřipku, jdeme k doktorovi. Proč ale, když stonáme duševně, nejdeme
k němu stejně samozřejmě?
Dnešní doba je sice dobou
neomezených možností, ale pouze v určitém smyslu – znamená to, že si
můžeme zvolit, zda budeme studovat, zakládat rodinu nebo pracovat na kariéře,
můžeme si také svobodně zvolit, kde na světě to chceme. Na druhou stranu je ale
veškerá zodpovědnost na nás samých. Ta rozhodnutí, která za dřívější generace
dělal někdo jiný, jsou dnes na jen a jen na nás. Na mladé lidi je vyvíjen
obrovský tlak, ideálním modelem se pro nás stává člověk, který je ještě před
třicítkou milionářem, píše o něm celý internet, má vlastní dům a k tomu
ideálně dvě děti. A z porovnání s někým takovým vychází klasický
student ne zrovna dobře. A tak zhruba každý pátý mladý člověk u nás trpí
depresí.
Když se v úvodu zmíněné příznaky
vyskytují u někoho současně, trvají kupříkladu celé týdny a narušují mu
normální každodenní život, odborníci na duševní zdraví začínají přemýšlet o
diagnóze deprese. Jedná se o nemoc jako každou jinou, která může vzniknout
z různých příčin, od genetických predispozic, dlouhodobé zátěže a stresu
až po nemoc či úraz. Přesto jí vnímáme odlišně než jiné nemoci. U rýmičky
dokážeme mít pocit, že už se z toho snad nikdy nedostaneme a potřebujeme
péči celé rodiny, depresi ale vnímáme spíše jako vlastní selhání než jako nemoc
a mnoho z nás odmítá navštívit odborníka.
Je to ostuda. Já to přeci
nepotřebuju. Jsem dost silná/silný. Nejsem přece blázen. Tyto a podobné věty si
prosím okamžitě vymažte ze svého slovníku. Váš duch zkrátka může taky chytit
nachlazení, kterému se říká deprese a potřebovat lékaře, stejně jako vaše tělo
při chřipce. Je důležité si uvědomit, že není ostuda cítit se někdy na dně.
Každý jsme někdy na dně. Pokud tento stav přetrvává dlouho a nepomáhají rady
Googlu jako pohyb na čerstvém vzduchu, hudba, koncentrace na nějaký cíl, snaha
o pozitivní myšlení nebo pokec s kamarády, může se jednat o nemoc. Když
máte dlouho horečku, taky jdete k doktorovi, tak proč ne s nemocí
ducha?
P.S.: Víte, že na Karlově
Univerzitě je hned několik poraden, na které se můžeme jako studenti nebo
zaměstnanci kdykoli obrátit a oni nás zdarma vyslechnou? Mrkněte zde
............................
............................
Tento text je pro mne osobně velmi podstatný. Sám se potýkám s tzv. smíšenou úzkostnou a depresivní poruchou od roku 1999; tedy nikoli stále v krizové podobě, ale i tak se jedná o důležitou zkušenost mého "Dasein". Chtěl bych říci, že dané onemocnění mi přináší nejen zdravotní a společenské potíže, ale také je z dlouhodobého hlediska velice inspirativní a "poučné". Myslím, že svůj intenzivní zájem o kulturu, literaturu, umění apod. čerpám mimo jiné ze sebe-reflexivní a jakési relativizační "funkce" nemoci. Takže dané potíže se dají i využít a prožít s existenční intenzitou, jakou "normální" život mnohdy nemůže nabídnout. I když je mi někdy dost špatně, vím, že za nějakou dobu daný prožitek můžu zapracovat do textu, básně, obrazu, do empatického a otevřeného poznávání světa. Díky. Václav Hájek, Kreativní modul FHS UK.
OdpovědětVymazat