Chřipka ducha

Neklidné spaní, neschopnost vstát na první (druhé nebo třetí) zazvonění budíku, změny tělesné váhy, pocity smutku, selhání nebo beznaděje, stranění se společnosti, problémy s pamětí nebo soustředěním. Známe to všichni. Když máme chřipku, jdeme k doktorovi. Proč ale, když stonáme duševně, nejdeme k němu stejně samozřejmě?

Dnešní doba je sice dobou neomezených možností, ale pouze v určitém smyslu – znamená to, že si můžeme zvolit, zda budeme studovat, zakládat rodinu nebo pracovat na kariéře, můžeme si také svobodně zvolit, kde na světě to chceme. Na druhou stranu je ale veškerá zodpovědnost na nás samých. Ta rozhodnutí, která za dřívější generace dělal někdo jiný, jsou dnes na jen a jen na nás. Na mladé lidi je vyvíjen obrovský tlak, ideálním modelem se pro nás stává člověk, který je ještě před třicítkou milionářem, píše o něm celý internet, má vlastní dům a k tomu ideálně dvě děti. A z porovnání s někým takovým vychází klasický student ne zrovna dobře. A tak zhruba každý pátý mladý člověk u nás trpí depresí. 

Když se v úvodu zmíněné příznaky vyskytují u někoho současně, trvají kupříkladu celé týdny a narušují mu normální každodenní život, odborníci na duševní zdraví začínají přemýšlet o diagnóze deprese. Jedná se o nemoc jako každou jinou, která může vzniknout z různých příčin, od genetických predispozic, dlouhodobé zátěže a stresu až po nemoc či úraz. Přesto jí vnímáme odlišně než jiné nemoci. U rýmičky dokážeme mít pocit, že už se z toho snad nikdy nedostaneme a potřebujeme péči celé rodiny, depresi ale vnímáme spíše jako vlastní selhání než jako nemoc a mnoho z nás odmítá navštívit odborníka.

Je to ostuda. Já to přeci nepotřebuju. Jsem dost silná/silný. Nejsem přece blázen. Tyto a podobné věty si prosím okamžitě vymažte ze svého slovníku. Váš duch zkrátka může taky chytit nachlazení, kterému se říká deprese a potřebovat lékaře, stejně jako vaše tělo při chřipce. Je důležité si uvědomit, že není ostuda cítit se někdy na dně. Každý jsme někdy na dně. Pokud tento stav přetrvává dlouho a nepomáhají rady Googlu jako pohyb na čerstvém vzduchu, hudba, koncentrace na nějaký cíl, snaha o pozitivní myšlení nebo pokec s kamarády, může se jednat o nemoc. Když máte dlouho horečku, taky jdete k doktorovi, tak proč ne s nemocí ducha?

P.S.: Víte, že na Karlově Univerzitě je hned několik poraden, na které se můžeme jako studenti nebo zaměstnanci kdykoli obrátit a oni nás zdarma vyslechnou? Mrkněte zde


............................
............................

Komentáře

  1. Tento text je pro mne osobně velmi podstatný. Sám se potýkám s tzv. smíšenou úzkostnou a depresivní poruchou od roku 1999; tedy nikoli stále v krizové podobě, ale i tak se jedná o důležitou zkušenost mého "Dasein". Chtěl bych říci, že dané onemocnění mi přináší nejen zdravotní a společenské potíže, ale také je z dlouhodobého hlediska velice inspirativní a "poučné". Myslím, že svůj intenzivní zájem o kulturu, literaturu, umění apod. čerpám mimo jiné ze sebe-reflexivní a jakési relativizační "funkce" nemoci. Takže dané potíže se dají i využít a prožít s existenční intenzitou, jakou "normální" život mnohdy nemůže nabídnout. I když je mi někdy dost špatně, vím, že za nějakou dobu daný prožitek můžu zapracovat do textu, básně, obrazu, do empatického a otevřeného poznávání světa. Díky. Václav Hájek, Kreativní modul FHS UK.

    OdpovědětSmazat

Okomentovat