Imatrikulace jako rituál

Rituály nás provázejí celým životem. Od narození do smrti jsou jeho neoddělitelnou součástí. I v dnešním sekulárním světě jich stále zbývá víc, než si na první pohled uvědomujeme. Co ale vlastně je rituál? Je to symbolika vložená do konkrétní, velmi specifikované, činnosti. Bez té symboliky by vlastně naše počínání vypadalo směšně a bláhově. Rituál je ale tak silný, jak moc věříme v jeho symboliku. Ona symbolika za sebou ukrývá jisté poselství. Pokud o něčem prohlásíme, že to má pouze symbolický význam, připadá nám, že je to marginální. Nenechme se ale plést. Symboly pomáhají udržet v našich životech řád. Celý náš společenský systém je symbolický. Funguje jen v případě, že v něj věří dostatek lidí. Ona teatrálnost většiny rituálů má působit na naše emoce, neboť právě emoce nám umožní vybavit si jejich obsah.

Jeden z takových rituálů brzy čeká i naši fakultu. Imatrikulace se zdá být zbytečným reliktem minulosti. Málokdo ji považuje za závaznou. Naplňování jejích slibů nikdo nekontroluje a jen málokdo si slibovaná slova pamatuje ještě po vykročení z budovy Karolina. Má však hlubokou symbolickou hodnotu. Učiní vás součástí fakulty, tak jako tisíce studentů před vámi. Žezlo, na které slibovaly ty tisíce, je součástí celé univerzity a symbolicky vás spojí s touto Alma Mater na zbytek života. Přináší poselství, které napovídá i samotný tvar žezla fakulty. Až tedy budete stát před oním slavnostním procesím, zkuste se na okamžik soustředit na slova, která budete svým „slibuji“ stvrzovat, a popřemýšlejte, co se vám tím vším snaží onen rituál říct. Může vám napovědět, co skrývá, a pomoci vám v dalším studiu. Tedy samozřejmě jen pokud to vezmete závazně, a nejen jako bláhový akt z historie.