1) Bude to skvělé, vrhám se do toho!
Začátky bývají nevinné. Student si najde „své“ téma, kterému se chce věnovat a které ho zajímá, nadšeně hledá všemožnou literaturu, jejíž tituly ho lákají jako sladké v cukrárně. Tolik skvělých knih! Nemůže se dočkat, až začne, až se konečně bude moct ponořit do svého vyvoleného intelektuálního dobrodružství. To bude jízda! To bude bájo! Hurá do toho.
2) Nedávám to! Potřebuju na to ještě deset let.
Sotva se však student ke své vyvolené diplomce dostane a začne ji poznávat blíže, objeví její temná tajemství. Zejména to, že literatura, která k tématu existuje, je nekonečná – hledáním v knihách lze dohledat nepředstavitelně velké a propletené sítě dalších a dalších autorů, kteří k tématu mají zásadně co říci. Vynechat je znamená mít v diplomce díru, kterou odhalí každý trochu poučený oponent. Přečíst je znamená strávit dalších deset let nad diplomkou. Přečíst jenom některé znamená risk (a odhalení dalších naprosto nepostradatelných zdrojů, které mají ideálně každý po pěti stech stranách). Nemluvě o tom, že student musí taky z něčeho platit nájem a občas trochu jíst a spát.
3) Nemá to smysl, je to blbost, stejně si to nikdo nepřečte.
Frustrace vyplývající z předchozího bodu se nevyhnutelně přelije do další diplomkové fáze, fáze rezignované a depresivní. Student, který v tomto bodě již prozkoumal terén docela zevrubně, dojde k závěru, že téma, které si vybral, je blbost, jejíž zkoumání nikomu nic dobrého nepřinese, a na níž už desítky autorů před ním nenechali nit suchou. Veškerý objevitelský potenciál, který student viděl v předchozích fázích, se zde vytrácí a zanechává hořkou pachuť nepoužitelného akademismu. Ta se následně zpravidla transformuje v pragmatismus typu „hlavně to dodělat a pak to zahodím na věky věkův, ámen“.
4) Pohřběte mě pod košatý strom.
Poslední a nejdramatičtější fáze, v níž studentovi zpravidla vydatně teče do bot a termín odevzdání se neodvolatelně blíží. S diplomkou v této fázi vstává, chodí spát, tráví s ní veškeré volné chvíle, někdy se mu o ní dokonce i zdá. Avšak není to vztah šťastný; diplomka ho trápí, stává se nesnesitelnou domácí násilnicí (o tchýni jménem vedoucí práce ani nemluvě). Jediné studentovy vyjádřitelné pocity se omezují na prosté „ať už je to za mnou“ a „umřu“. Kruhy pod jeho očima se prohlubují a tmavnou, jídelníček se scvrkává na špagety s kečupem a kafe. Vyvolené téma se mu již zdá naprosto děsné a nechce o něm už nikdy slyšet. Slova jako „termín“ či „odevzdání“ či dotazy typu „tak jak jsi na tom?“ a „co diplomka?“ v něm vyvolávají divou hysterii.
5)Je to tam! Jsem fakt dobrý/dobrá!
Poslední diplomková fáze, která už nehledí na budoucí hrozbu obhajoby. Euforie a hrdost, kterou student pociťuje, když svou vyvolenou svírá čerstvě vytisknutou v náručí, se těžko popisuje. Je to hotové, završené, dokonané. Neuvěřitelné kvantum normostran popsáno, neuvěřitelné množství času korunováno hmatatelným dílem. V této fázi se vztah stává opět publikovatelným a reprezentativním, z domácí násilnice se stává vyvolená a milovaná diplomka. I vidíme na sociálních sítích hromadu obrázků šťastných párů studentů s jejich diplomkami a zdálo by se, že není větší štěstí než napsat diplomku.
A tím se končí příběh studenta a jeho vyvolené, jíž opouští a dnem obhajoby ji ponechává samotnou, obklopenou dalšími diplomkami kdesi na polici. Byl to vztah intenzivní a dramatický, a když odmyslíme omezenou schopnost diplomek házet kuchyňským vybavením, mnohdy takřka italský. Častokrát byl rozvod už už na spadnutí, ale nakonec se srdce studentovo vždycky obměkčilo. Jeho vzpomínky postupně blednou a růžovějí, až se mu tato epizoda může zpětně jevit docela romanticky – zvlášť když na všech frontách vidí jiné šťastné páry. Je ale dobré nezapomínat, obzvlášť s ohledem na ty, kteří si tím procházejí či které to teprve čeká. Protože vztah s diplomkou, řekněme si to na rovinu, to je pořádně komplikované manželství.
Komentáře
Okomentovat