Bakalářka. Diplomka. Všichni to
známe. Psát, číst, psát. Ale jak, když se nám zatraceně nechce?
socha: Anna Hulačová, foto: autorka |
U psaní diplomky jsem se ze
začátku hrozně vztekala. Měla jsem před tím semestr přerušeno. Po několika
měsících jsem se vrátila ke spoře rozepsané práci, ze které měla za několik
týdnu vzniknout práce diplomová hodná odevzdání. Zamotala se mi hlava.
Pročítala jsem si, co jsem kdysi dávno napsala do teoretické části a chytala se
za hlavu. Nedává to smysl. Jak to vůbec mám sjednotit a dát tomu nějakou formu?
Zdálo se mi, že stojím před spletitým chaosem, kterému nutně potřebuji dát
nějaký řád. Už jen ta představa mi připadala tak hrozivá, že se mi do toho
vůbec nechtělo.
Hrozivé to bylo. Ale mnohem víc
ty samotné představy, které jsem si kolem toho vytvořila. Brzdily mě a
odrazovaly od samotné práce, kterou bylo třeba udělat. Nejednalo se o nadlidský
úkol. Uvidíte, že to zvládnete i vy. Postupujte bod po bodu a nepropadejte
panice.
Mít v tom pořádek
Pokud píšete (jako já) práci už
nějakou dobu, buďte pořádní. Já kupříkladu strávila půl dne sepisováním jedné
konkrétní části. V potu jsem vyplodila dvě normostrany. K večeru jsem
si jen tak z nudy projížděla, co mám na disku. A v nějaké zapadlé
složce objevila staré podklady pro diplomku. V ní už dávno hotovou část,
kterou jsem zrovna ten den znovu dávala dohromady, jako kdyby to bylo poprvé.
Nevytvářejte víc složek na různých místech. Mějte přehled v tom, co už
jste zpracovali a co ještě chybí. Ani nevíte, jak snadno se dá zapomenout na
to, co už jste jednou někam napsali. Zbytečně si nepřidělávejte práci.
Často zálohujte
Zálohovat, zálohovat, zálohovat.
Na tom se asi všichni shodneme. A vsaďte se, že zrovna když to nejvíc
potřebujete, všechno selže. Dva týdny před odevzdáním se mi jednoho dne už nezapnul
počítač. Zálohovanou diplomku jsem měla. Ale naposled jsem si na flešku hodila
to, co jsem napsala předevčírem. A dvě stránky, co vznikly včera, chyběly.
Nebyl to konec světa. Ale pokud vám zbývá málo času, otráví vás ztráta i jednoho
odstavce. Doporučuju ukládat na víc míst (na Google drive, flešky) každou novou
normostranu. Šetřete síly.
Pozor na bibliografii
Všechno citovat, to je jasné.
Literaturu uvést na konci v rejstříku, jak jinak. Také se ale může stát,
že v průběhu revizí a pročítání některou část v textu smažete. Mějte
na paměti odebrat z rejstříku literatury i příslušné zdroje, které figurovaly
ve vymazaném textu. Ke konci jsem vše ještě kontrolovala a zjistila, že mám
v seznamu uvedené dvě knihy navíc, které jsem ale nikde necitovala. Nezapomeňte
si to ještě projít.
U všech článků a knih si rovnou
vypisujte všechny údaje (i ISBN). I když si při psaní řeknete, že to doděláte
potom, uvidíte, jak se budete pak proklínat, že jste tak neučinili hned. Kolikrát se mi stalo, že jsem za
boha nemohla dohledat zdroj, odkud jsem citovala. Knihu jsem mezitím už vrátila
do knihovny a tak dále. Pečlivost se vyplatí hned na začátku.
Jak na úvod
Začněte psát svou práci tak, jak
byste chtěli, aby začínala napínavá kniha. V úvodu si to klidně můžete
dovolit. Řekněte, proč jste si vy osobně téma vybrali a považujete ho za
důležité. Nalákejte čtenáře, aby měl chuť si to přečíst. Odborné texty nemusejí
být jen suchým nudným textem. Mohou plynout svižným čtivým tempem a mít spád.
Samozřejmě musíte být věcní, dodržovat zásady akademického textu a citovat.
Vedoucí práce mi tehdy řekla: „Představ si, že to chceš vysvětlit někomu, koho
máš ráda. Kamarádovi, babičce. Piš. Nestarej se o to, jaké to je, prostě piš. A
pak uvidíš.“ Netrapte se na začátku příliš tím, co z toho bude, jestli to
projde a je to dost dobré. Všechno v průběhu doladíte. Důležité je nějak
začít a toho začátku se nebát.
A na závěr…
Na závěr si představte, že vámi
napsaný text je krajina a vy nad ní vyletíte letadlem. Aspoň tak mi to opět
předávala moje vedoucí práce Dana Moree. „Představ si, že vzlétneš nad krajinu
a chceš popsat, jaká je. Že je třeba hornatá se spoustou řek a zalesněných
údolí.“ Vzneste se nad sesbíraná data a z nadhledu popište, co vám říkají
a co z toho plyne. Shrňte výsledky a odpovězte na otázky, které stály na
začátku. Popište, co jste se dozvěděli. Opět si to zkuste sesumírovat, jako
kdybyste to chtěli sdělit někomu blízkému. A taky sami sobě, aby vám to dávalo
smysl. Až v tom budete příliš zanoření a smysl vám to nebude dávat už
vůbec, poproste někoho dalšího, ať si to přečte. Samozřejmě taky konzultujte
s vedoucím.
Hodně štěstí!
Hlavně si říkejte, že to
zvládnete. Ačkoli je to těžký úkol, dost se na tom naučíte. Třeba mít pevnou
vůli a dotahovat věci do konce. To se vám bude hodit vždy a všude. Najděte si taky
něco, čím se odměníte, až bakalářku nebo diplomku, dopíšete. Já se třeba nejvíc
těšila na to, až budu mít čas na to číst beletrii a nebudu si z ní muset
nic vypisovat. To je pak totiž velká úleva a zasloužená radost. Tak zlomte vaz!
socha: Anna Hulačová, foto: autorka |
Komentáře
Okomentovat