Jak to dopsat?

Bakalářka. Diplomka. Všichni to známe. Psát, číst, psát. Ale jak, když se nám zatraceně nechce?

socha: Anna Hulačová, foto: autorka

U psaní diplomky jsem se ze začátku hrozně vztekala. Měla jsem před tím semestr přerušeno. Po několika měsících jsem se vrátila ke spoře rozepsané práci, ze které měla za několik týdnu vzniknout práce diplomová hodná odevzdání. Zamotala se mi hlava. Pročítala jsem si, co jsem kdysi dávno napsala do teoretické části a chytala se za hlavu. Nedává to smysl. Jak to vůbec mám sjednotit a dát tomu nějakou formu? Zdálo se mi, že stojím před spletitým chaosem, kterému nutně potřebuji dát nějaký řád. Už jen ta představa mi připadala tak hrozivá, že se mi do toho vůbec nechtělo.

Hrozivé to bylo. Ale mnohem víc ty samotné představy, které jsem si kolem toho vytvořila. Brzdily mě a odrazovaly od samotné práce, kterou bylo třeba udělat. Nejednalo se o nadlidský úkol. Uvidíte, že to zvládnete i vy. Postupujte bod po bodu a nepropadejte panice. 

Mít v tom pořádek

Pokud píšete (jako já) práci už nějakou dobu, buďte pořádní. Já kupříkladu strávila půl dne sepisováním jedné konkrétní části. V potu jsem vyplodila dvě normostrany. K večeru jsem si jen tak z nudy projížděla, co mám na disku. A v nějaké zapadlé složce objevila staré podklady pro diplomku. V ní už dávno hotovou část, kterou jsem zrovna ten den znovu dávala dohromady, jako kdyby to bylo poprvé. Nevytvářejte víc složek na různých místech. Mějte přehled v tom, co už jste zpracovali a co ještě chybí. Ani nevíte, jak snadno se dá zapomenout na to, co už jste jednou někam napsali. Zbytečně si nepřidělávejte práci.

Často zálohujte

Zálohovat, zálohovat, zálohovat. Na tom se asi všichni shodneme. A vsaďte se, že zrovna když to nejvíc potřebujete, všechno selže. Dva týdny před odevzdáním se mi jednoho dne už nezapnul počítač. Zálohovanou diplomku jsem měla. Ale naposled jsem si na flešku hodila to, co jsem napsala předevčírem. A dvě stránky, co vznikly včera, chyběly. Nebyl to konec světa. Ale pokud vám zbývá málo času, otráví vás ztráta i jednoho odstavce. Doporučuju ukládat na víc míst (na Google drive, flešky) každou novou normostranu. Šetřete síly.

Pozor na bibliografii

Všechno citovat, to je jasné. Literaturu uvést na konci v rejstříku, jak jinak. Také se ale může stát, že v průběhu revizí a pročítání některou část v textu smažete. Mějte na paměti odebrat z rejstříku literatury i příslušné zdroje, které figurovaly ve vymazaném textu. Ke konci jsem vše ještě kontrolovala a zjistila, že mám v seznamu uvedené dvě knihy navíc, které jsem ale nikde necitovala. Nezapomeňte si to ještě projít. 

U všech článků a knih si rovnou vypisujte všechny údaje (i ISBN). I když si při psaní řeknete, že to doděláte potom, uvidíte, jak se budete pak proklínat, že jste tak neučinili hned. Kolikrát se mi stalo, že jsem za boha nemohla dohledat zdroj, odkud jsem citovala. Knihu jsem mezitím už vrátila do knihovny a tak dále. Pečlivost se vyplatí hned na začátku.

Jak na úvod

Začněte psát svou práci tak, jak byste chtěli, aby začínala napínavá kniha. V úvodu si to klidně můžete dovolit. Řekněte, proč jste si vy osobně téma vybrali a považujete ho za důležité. Nalákejte čtenáře, aby měl chuť si to přečíst. Odborné texty nemusejí být jen suchým nudným textem. Mohou plynout svižným čtivým tempem a mít spád. Samozřejmě musíte být věcní, dodržovat zásady akademického textu a citovat. Vedoucí práce mi tehdy řekla: „Představ si, že to chceš vysvětlit někomu, koho máš ráda. Kamarádovi, babičce. Piš. Nestarej se o to, jaké to je, prostě piš. A pak uvidíš.“ Netrapte se na začátku příliš tím, co z toho bude, jestli to projde a je to dost dobré. Všechno v průběhu doladíte. Důležité je nějak začít a toho začátku se nebát. 

A na závěr…

Na závěr si představte, že vámi napsaný text je krajina a vy nad ní vyletíte letadlem. Aspoň tak mi to opět předávala moje vedoucí práce Dana Moree. „Představ si, že vzlétneš nad krajinu a chceš popsat, jaká je. Že je třeba hornatá se spoustou řek a zalesněných údolí.“ Vzneste se nad sesbíraná data a z nadhledu popište, co vám říkají a co z toho plyne. Shrňte výsledky a odpovězte na otázky, které stály na začátku. Popište, co jste se dozvěděli. Opět si to zkuste sesumírovat, jako kdybyste to chtěli sdělit někomu blízkému. A taky sami sobě, aby vám to dávalo smysl. Až v tom budete příliš zanoření a smysl vám to nebude dávat už vůbec, poproste někoho dalšího, ať si to přečte. Samozřejmě taky konzultujte s vedoucím. 

Hodně štěstí!

Hlavně si říkejte, že to zvládnete. Ačkoli je to těžký úkol, dost se na tom naučíte. Třeba mít pevnou vůli a dotahovat věci do konce. To se vám bude hodit vždy a všude. Najděte si taky něco, čím se odměníte, až bakalářku nebo diplomku, dopíšete. Já se třeba nejvíc těšila na to, až budu mít čas na to číst beletrii a nebudu si z ní muset nic vypisovat. To je pak totiž velká úleva a zasloužená radost. Tak zlomte vaz!

socha: Anna Hulačová, foto: autorka

Komentáře