Volba prezidenta aneb když praskne bublina

V době před druhým kolem voleb si říkám, kde jsou ti voliči Miloše Zemana a ti, kteří k volbám nechodí? Neznám nikoho, kdo by ho volil ani nikoho, koho by aktuální volby nezajímaly. S mými kamarády a známými to velmi prožíváme. S kolegy v práci živě debatujeme. Jedna kolegyně přinesla letáky s Drahošem a přemýšlela, kam je bude distribuovat. Společně se podporujeme, že to určitě dopadne dobře. Po prvním kole jsme seděli s rodinou doma u obrazovky a napjatě sledovali výsledky. Všichni mí facebookoví přátelé sdílejí protizemanovské fórky. Ano, já vím, že jsem uzavřená ve své sociální bublině. A do včerejška by mě nenapadlo, jak snadno může taková bublina prasknout.

Volba prezidenta aneb když praskne bublina

„Já ani neznám nikoho, kdo Zemana volil, koho bych se mohla snažit přesvědčit, aby mu v druhém kole hlas nedal,“ říká kolegyně. Dívá se ale na volební mapu, kde získal Zeman nejvíc hlasů. Zkouší si vzpomenout, zda tam nemá někoho známého a tomu pak letáky s Drahošem pošle. 

Sama se nad svými kontakty zamyslím. Napadne mě zavolat jedné mé kamarádce, o které tuším, že do toho mého okruhu tak úplně nepatří. Mám trochu obavy. Někdy dokáží rozhovory o politice přátele nebo rodinu pěkně rozhádat. Pak si ale řeknu, že to aspoň zkusím.

„Cože, ono už bylo nějaký první kolo?“ ptá se udiveně.  Bála jsem se, že to bude zlé, ale až takhle?
„Jo,“ polknu naprázdno. „Tak půjdeš volit ve druhym?“
„No, nevim no…“
„Prosim tě jdi, a hoď to tam Drahošovi, jinak to ten Zeman zase vyhraje,“ zasměju se, abych nezněla příliš naléhavě, i když se musím držet.
„Počkej a Drahoš je kdo? A co dělal Zeman tak špatnýho? Já to moc nesleduju…“
Nechci nadávat. Snažím se být milá, i když mě taková reakce opravdu zaskočí. Je to kamarádka…ale, jak to že jsou jí věci kolem jedno?! Jak to, že neví, co se kolem ní děje?
„To víš, já ho před pěti lety volila. Oni ho u nás ve vesnici volili všichni,“ směje se. 

Bublina praskla. Držela jsem mobil u ucha a bledla hrůzou. O to víc, že s touhle kamarádkou jsme se před lety seznámily na FHS. Společně jsme chodily na přednášky, vzájemně se povzbuzovaly před zkouškami. Obě úspěšně absolvovaly. Jestli si myslíte, že FHS je jedna velká sociální bublina, ve které potkáte podobně smýšlející lidi, tak se pletete. Jak jsem právě zjistila, mohou tu vystudovat lidé, kteří pak ani nezaregistrují, že se volí prezident.

Bylo mi z toho smutno. Téma politiky je ožehavé a někdy je opravdu na pováženou, jestli ho před svými blízkými otevírat. Na druhou stranu bychom to občas udělat měli. Může to být nepříjemné. Ale je to účinnější, než se v bezpečí mezi svými ujišťovat o tom, že náš favorit vyhraje. Rozhodně má větší váhu vést diskuzi s někým, kdo má odlišný názor. Anebo třeba ani neví, že nějaké volby probíhají. Jestli se mi povedlo přesvědčit kamarádku, aby šla volit, nevím. Ale musíme to zkoušet. Jak vidíte, někdy není třeba jít ani tak daleko, aby vaše bublina praskla. Zeptejte se třeba toho, kdo vedle vás sedí na přednášce. Možná i vy budete překvapení.

Komentáře