Když jde nevidomý do kina aneb Jeden svět pro všechny

„Za chvíli přijdou dva dobrovolníci. Jsou hluchoněmí. Ukaž jim, prosím, kam si mají dát věci, a řekni, že mají trhat lístky a dávat lidem hlasovací žetonky. Já teď musím být v sále,“ řekne mi vedoucí kina. Jsem na dobrovolnické směně festivalu Jeden svět. A ten si klade za úkol být přístupný pro všechny.

V čase mezi projekcemi je v předsálí příjemně rušno. Pořád je co dělat. Konečně přilítnou dva kluci v modrých tričkách. Mám nachystaný mobil, že jim nejnutnější věci napíšu anebo předvedu pantomimu. Co je na tom složitého, komunikovat s někým, kdo neslyší? Moc nad tím nepřemýšlím, nějak si poradím. Oni náhle zahlédnou překladatelku do znakového jazyka, která bude po filmu tlumočit diskuzi, a radostně se na ní vrhnou. Je vyřešeno. 

„Takže kluci,“ řeknu a kývnu na tlumočnici. Ta se hned postaví vedle mě. Stručně popíšu, co je čeká. Překladatelka rozhýbe dlaně a prsty. Před očima se mi začne odehrávat hotové divadelní představení. Chvíli nevím, zda se dívat na ní nebo na ně. Jsem fascinovaná. V tom krátkém tanci dlaní a prstů prokládaných svébytnými výrazy tváře mi náhle bleskne hlavou, že se snad začnu učit znakovou řeč. Dobrovolníci si ještě něco vyjasňují mezi sebou. 

„Co říkají?“ mám chuť se zeptat, ale pak se zarazím. Není to jen mezi nimi? V tu ale musím skočit ke dveřím malého sálu a prosit diváky, aby nezapomněli o zhlédnutém filmu hlasovat. 

Jeden svět připomíná, že právo na kulturu patří mezi základní lidská práva. Festival usiluje o zajištění bezbariérového přístup vozíčkářům, tlumočí vybrané diskuze do znakového jazyka, nevidomým lidem nabízí projekce s audiokomentářem. Na festivalu je možné zajít na relaxovanou projekci určenou pro lidi s různými potřebami. Někteří například nevydrží během celé doby sedět, anebo jim není příjemná tma v sále. Na takových projekcích není úplně zhasnuto, před filmem neběží upoutávky, diváci si mohou přinést vlastní jídlo a svobodně se pohybovat po prostoru. 

Stejně tak se kdokoliv může stát dobrovolníkem. Na směně tak třeba spolupracujete s hluchoněmým nebo vozíčkářem, seniorem nebo mentálně postiženým. Jeden svět tím otevírá dveře k lidem, které byste možná jinak nepotkali, a teď tu spolu můžete strávit čas a něco se o sobě dozvědět. To je pro mě jednoznačně obohacující a přináší mi to radost. A pak že je dobrovolnictví práce bez odměny. 

Přečtěte si více o přístupnosti festivalu Jeden svět a také si prohlédněte program a zajděte do kina. Festival končí 14. března. 

 

Diskuze po filmu v Bio Oku