Od slabikáře k humanitním vědám

Jestliže je pro FHS něco typické, rozhodně jsou to knihy, spousta knih. Oproti sportovnímu náčiní na FTVS nebo skalpelům na lékařských fakultách jsou naší zbraní převážně texty a neustálá práce s nimi. Zjištění, že pro úspěšné absolvování studia je potřeba číst a psát, mnohé asi nepřekvapí. To, co však může člověka zaskočit, je kvantum toho, co všechno je potřeba prostudovat. Zaskočilo to například mě.

Od slabikáře k humanitním vědám


Abych byl upřímný, během prvního ročníku na FHS jsem přečetl snad víc stránek textu, než jsem stihl za celý dosavadní život. Všichni, kteří prošli minimálně prvním semestrem studia, si určitě pamatují ony tři děsivě obsáhlé „bichle“ k úvodu do ekonomie, psychologie a sociologie. V jejich masivním stínu stál mnou (s velkou námahou) přečtený Stařec a moře, se kterým jsem na gymnáziu zápasil obdobně, jako rybář Santiago bojoval s velkou rybou na širém moři. S odstupem času se mi to zdá naprosto absurdní. První měsíce na FHS plné nezvyklé činnosti – čtení – pro mě byly do jisté míry utrpení.

Během prvního a druhého roku studia se moje postavení vůči knihám však rapidně změnilo; z „analfabeta“ se jako zázrakem stal doslova milovník knih, a to hned dvěma způsoby. Všechno to začalo jedním Platónovým textem, u kterého jsem byl líný udělat si vlastnoruční výpisky, a proto jsem zvolil variantu podtrhávat přímo v knize, kterou jsem si koupil. Od té doby mám v knihovně nějakých deset Platónových dialogů a vedle nich přibližně dalších sto filosofických, historických či antropologických textů, které jsem si stihl za poslední tři roky pořídit.

Jakýmsi záhadným způsobem se mi podařilo propojit užitečné s příjemným. Podlehl jsem specifické vůni knih i kouzlu antikvariátů a ve čtení po letech našel oblíbenou a téměř každodenní činnost. Zamiloval jsem si poezii prokletých básníků, filosofii Immanuela Kanta, historické knihy o Velké francouzské revoluci a mnoho dalšího. Stal se ze mě knihomol se vším všudy.

Nebýt naší fakulty, nikdy by k tomuto úžasnému obratu nedošlo. Namísto toho bych dodneška s hrůzou vzpomínal, jak jsem horko těžko zdolal Starce a moře, a jméno Platón by mě nechávalo zcela chladným – a to by byla obrovská škoda. Takhle mi totiž vzdělání dalo to nejkrásnější, co může dát: celý nový fascinující svět.


Roman Sukdolák
student bakalářského oboru Studium humanitní vzdělanosti na FHS UK

Komentáře