Prvotní šok je velký. Ne nadarmo se o Neapoli říká, že je
malou Indií v Evropě. To město prostě žije svým způsobem. Stejně tak se o ní říká, že je domovem
výtečné kávy a jídla. To vše platí. Ušmudlané uličky voní kávou, ale také
jídlem. „Street food“ nabírá v Neapoli zcela nový rozměr. Pizza, pizza
frita (jak říká přítelkyně – upgrade langoš), focaccia (tlustá pizza), baba
(alkoholem zalitý piškot) a mnoho dalšího. Přejete si mít bezedný žaludek.
Najíte se tu daleko levněji, než třeba v Praze. A to i s kávou. Káva
je tu pojem sám o sobě. Na každé ulici jsou alespoň dva kafe-bary. Prohodíte
pár slov s baristou, dáte si výborné
ristretto „na stojáka“ a jdete dál. Osobně doporučujeme najít bary
s kávou Passalacqua. Je to přímo neapolská káva a má výbornou čokoládovou
dochuť.
 |
| Foto - Martina Jelínková |
Stejně tak je to město kultury. Jak by ne, je to jedno
z nejstarších měst v Itálii. Jak už samotný název napovídá, jedná se
původně o novou polis řeckých osadníků. A stáří, to je na městě patrné všude.
Město vypadá, jako by se mělo každou chvíli rozpadnout. Jen tak vypadá už
několik tisíc let. Katakomby s nápisy prvních křesťanů či domnělá
Vergiliova hrobka jen lehce dokazují její stáří. A samozřejmě její proslulé
sousedky – Pompeje a Herculaneum.
Člověk se občas potřebuje tak nějak přesvědčit, že to, o čem
čte v knihách, skutečně existuje. Potřebuje si „osahat“ materiál, se kterým
pracuje. Takový chemik teoreticky navrhne vzorec a následně jej zkusí
praktickým pokusem. Historik to má těžší. Zvlášť, pokud je jeho oborem antika. Naštěstí máme antiku „v konzervě“.
Díky erupci Vesuvu, který dne 24. srpna roku 79 n. l.
při oslavě Vulcanalií[1]
přikryl několik římských měst až 6
metrovou vrstvou popela, můžeme navštívit antiku skutečnou. Mezi jinými pohřbil i relativně veliké město
Pompeje. Právě velikost je něco, co vás
na první pohled praští do očí. Vždy, když jsem o Pompejích četl, nedokázal jsem
si představit, jak velké město to vlastně bylo. Představoval jsem si pár domů
kolem náměstí. Rozhodně nečekáte něco takového. Teprve když hodiny procházíte
širokými bulváry, honosnými vilami, domy pekařů, obchodníků, zahradami,
pohřebišti, teprve poté vám to dojde. Město je obří a přesně v té podobě,
v jaké zemřelo. Na mne silně zapůsobilo. Přesto je třeba zajít také do
neapolského archeologického muzea. Všechny podstatné památky, které by
vystavením povětrnostním podmínkám mohli utrpět poškození, byly přesunuty právě
sem. Návštěva antiky by tak nebyla kompletní.
 |
| National Geographic Italy |
Nejen díky Pompejím a kávě stojí za to navštívit Neapol. Ne
nadarmo se říká – spatřit Neapol a zemřít. Byť s tou smrtí to zatím
nebudeme přehánět. Srdce příjemně zahřála i náhodou nalezená ulice Jana Palacha. U cedule s jejím označením visely květiny. I jinde znají jeho jméno.
 |
| Foto - Martina Jelínková |
Článek o tom, jak jsme se do Neapole dostali a jak to udělat levně, najdete zde.
[1] Svátky
boha Vulkána, které se slavily 23. srpna, pokud je původní zpráva o výbuchu
v srpnu pravdivá. Novější výzkumy však naznačují, že k výbuchu došlo
spíše v říjnu či listopadu.
Komentáře
Okomentovat