Od židle do kuchyně aneb o sportu při studiu

Každý semestr začínal stejně: nejsi jenom mozek ve skleničce, musíš tentokrát dbát i na svou fyzickou schránku! Dušuji se, že budu víc sportovat, přihlásím si tělocvik, a když už jsme u toho, tak taky budu víc času trávit s přáteli, chodit za kulturou a poznávat Prahu i v jiných místech, než jsou Jinonice a Veleslavín.

Od židle do kuchyně aneb o sportu při studiu


Každý semestr dopadl stejně. Tělocvik se mi ještě přihlásit podařilo, párkrát jsem vylezla do nějakého parku, jednou do divadla či do čajovny – a pak jsem usoudila, že fakt nestíhám, fyzická schránka počká, zatímco stohy knih ne. Veškerý prostor se scvrkl na pokoj na bytě a přednáškový sál; abych před sebou neztratila tvář, začala jsem za fyzický výkon považovat pěší cestu po schodech do pátého jinonického patra.

V pozdějších fázích už jsem tvář definitivně ztratila. S potemnělým výrazem vzpomínám na svá předsevzetí a počítám, kolik na tělocviku ještě můžu mít absencí, abych dostala zápočet. Veškerý další sport se odehrává mezi židlí od počítače a kuchyní, veškerá kultura ve studijních materiálech, veškerá společenskost na posledních přednáškách a seminářích.

Když v tom mi univerzita nabízí nečekanou příležitost – nebude on zase ten rektorský sportovní den? Skvělé! Koukám po něm už několik let, že bych si třeba zašla konečně zasportovat. Jenomže… ono je to až v Hostivaři. A celý jeden volný den, který můžu věnovat studiu. Že by mi těch restů ubylo aspoň trošku! Protože zkoušky se neodvolatelně blíží…

No, nakonec jsem ještě mladá. Ten jeden semestr cest mezi židlí a kuchyní zkrátka ještě vydržím. Ale tentokrát už fakt bude poslední. Slibuju.

Komentáře