Životodárná deformace

Před několika měsíci mou pozornost upoutala vcelku obyčejná věta, kterou pronesl doktor Josef Kružík během své přednášky o Platónových dialozích. Řekl, parafrázuji: „Knihy neslouží k předávání informací, nýbrž mají člověka primárně formovat.“ Na této myšlence skutečně něco je, obzvlášť když člověk studuje na FHS, kde se neustále setkává s texty nejrůznějších žánrů a autorů napříč celými dějinami, což se mu chtě nechtě dostane pod kůži.

Jestliže si na naší fakultě něčeho cením, je to právě tento způsob formování studentů. Studium humanitní vzdělanosti je má nejen seznámit se společenskými vědami, nýbrž je především naučit kritickému myšlení a číst a psát – zvnitřnit v nich schopnost zodpovědně pracovat s informacemi všeho druhu. Jinými slovy: bakalářský studijní program FHS utváří prostřednictvím vzdělání v mnoha společenskovědních oborech člověka takovým způsobem, aby byl schopný nahlížet svět z perspektivy moderního vědce, který si je vědom složitosti a různorodosti společnosti, v níž se nachází.

S tímto jde ruku v ruce i takzvaná „profesní deformace“, a to samozřejmě nejen na naší fakultě. (Dodnes mám v hlavě „přednášku“ o špatně navržených silnicích, kterou jsem si mimoděk vyslechl na narozeninové oslavě od studenta dopravní fakulty ČVUT.) Nemohu mluvit za všechny, avšak studium na FHS mi dozajista velmi změnilo pohled na svět i sám život.

Objevil jsem cesty k nespočtu nových podnětů, o kterých mě dřív ani nenapadlo přemýšlet, natož abych o nich uvažoval jako „vědec“. Neustále kladu důraz na kulturní relativismus a na logické myšlení, mám vnitřní potřebu podrobovat kritice či analýze každičkou banalitu nebo přemýšlím o svobodě a etice, jako by byly fyzikálními zákony. Nehledě na neustálé debaty s kolegy podobného zaměření – viz nedávná (Sókratem inspirovaná) vyostřená, avšak zábavná diskuze ohledně definování pojmu dna.

Taková proměna se nestala díky informacím, které jsem se mechanicky naučil z učebnice. Struktury uvažování a hodnoty, jež člověk zastává, aniž by si toho byl nutně vědom, formuje kultura, výchova či literatura; všechno, s čím člověk přijde do kontaktu. Pokud bych měl svou vlastní profesní (či „fakultní“) deformaci nějak zhodnotit, byl bych nucen jednoduše říct, že lépe jsem si nemohl vybrat, a to doslova i obrazně. Domnívám se, že to, co nám fakulta předává, je v dnešním světě naprostým základem – a za to jsem jí skutečně vděčný.

Roman Sukdolák

student bakalářského oboru Studium humanitní vzdělanosti na FHS UK