Oproti loňským prázdninám, které jsem trávil převážně studiem filosofických textů pro sepsání bakalářské práce, jsem se letos rozhodl investovat svůj volný čas do četby beletrie. A není to ani tak dávno, kdy jsem si při čtení uvědomil poměrně zajímavou skutečnost. Zjistil jsem totiž, že si nedoplňuji pouze pomyslný seznam přečtené klasiky, nýbrž že i mimoděk získávám nové znalosti z historie, kdy skrze slova jednotlivých autorů poznávám náladu minulosti. Lev Nikolajevič Tolstoj mi v Kreutzerově sonátě nastínil problémy týkající se postavení žen a mužů v ruské společnosti konce 19. století, Émile Zola mě uvrhl do zkaženosti alkoholem prosáklé dělnické Paříže a Erich Maria Remarque mi představil krutost i následky první světové války. Napadlo mě, že občas zapomínáme, co všechno může být ve slovech i mezi řádkami jednotlivých knih uvězněno.
Ačkoli historii nepovažuji za svůj vrcholový obor, studium na FHS mi více než názorně ukázalo a přesvědčilo mě, že dějiny a jakékoli jejich pochopení nespočívají ve znalosti bezpočtu jmen a prázdných letopočtů. Historie pro mě spíše znamená obrovskou a složitou spletitost pravd i lží, vítězství a porážek (ať už vojenských či morálních) a především pro mě představuje téměř nepřeberné množství úhlů pohledů, interpretací a zkušeností, v nichž je (minimálně pro mě) téměř nemožné se vyznat.
Pochopit hrůzy válek a následně se z nich i poučit nemůže spočívat v mechanickém zapamatování si několika čísel. Porozumění je ukryto ve vyprávění a v životě každého člověka, který kdy žil. Dějiny jsou především zamotaný a nekonečně dlouhý příběh plný pestré palety aktérů; nejedná se o pouhý seznam názvů a dat v učebnici sepsaný vítězi válek. Například román Na západní frontě klid je jedna z interpretací onoho příběhu. Neuvěřitelně poutavou formou nám zprostředkovává zcela unikátní zkušenost, s níž se nemáme (díkybohu) možnost osobně setkat.
Ať listujeme stránkami románu či básnické sbírky, vždy je v nich více či méně otisknuta stopa minulosti, jež ke čtenáři prostřednictvím autora promlouvá napříč časem i prostorem a dává mu tak jedinečnou možnost nahlédnout skrze obsah i formu díla pod pokličku dějin. I s beletrií se však, stejně jako s každým jiným historickým pramenem, musí pracovat s rozvahou a kritickým myšlením. Je nutné oddělit pravdu od fikce. Umělecké formě literatury se můžeme zcela oddat, nebo ji odmítnout, avšak ať chceme nebo ne, vždy se v ní bude skrývat nádech minulosti, z něhož se můžeme lecčemu přiučit.
Aby studenti na FHS úspěšně splnili všechny povinné zkoušky z historie, pravděpodobně se budou muset (mnohdy velmi pracně) prokousat spoustou odborných publikací. Avšak domnívám se, že pro skutečné pochopení dějin je potřeba mnohem víc, neboť veškerá naše přítomnost i budoucnost je minulostí vždy nutně prostoupena. Historie totiž není obsažena pouze na stránkách tlustých knih. Je všude kolem nás – ve vědě, umění, architektuře, politice, náboženství a především i v nás samých, neboť i my jsme součástí onoho nekonečného příběhu, který nazýváme dějinami.
- Roman Sukdolák
Pochopit hrůzy válek a následně se z nich i poučit nemůže spočívat v mechanickém zapamatování si několika čísel. Porozumění je ukryto ve vyprávění a v životě každého člověka, který kdy žil. Dějiny jsou především zamotaný a nekonečně dlouhý příběh plný pestré palety aktérů; nejedná se o pouhý seznam názvů a dat v učebnici sepsaný vítězi válek. Například román Na západní frontě klid je jedna z interpretací onoho příběhu. Neuvěřitelně poutavou formou nám zprostředkovává zcela unikátní zkušenost, s níž se nemáme (díkybohu) možnost osobně setkat.
Ať listujeme stránkami románu či básnické sbírky, vždy je v nich více či méně otisknuta stopa minulosti, jež ke čtenáři prostřednictvím autora promlouvá napříč časem i prostorem a dává mu tak jedinečnou možnost nahlédnout skrze obsah i formu díla pod pokličku dějin. I s beletrií se však, stejně jako s každým jiným historickým pramenem, musí pracovat s rozvahou a kritickým myšlením. Je nutné oddělit pravdu od fikce. Umělecké formě literatury se můžeme zcela oddat, nebo ji odmítnout, avšak ať chceme nebo ne, vždy se v ní bude skrývat nádech minulosti, z něhož se můžeme lecčemu přiučit.
Aby studenti na FHS úspěšně splnili všechny povinné zkoušky z historie, pravděpodobně se budou muset (mnohdy velmi pracně) prokousat spoustou odborných publikací. Avšak domnívám se, že pro skutečné pochopení dějin je potřeba mnohem víc, neboť veškerá naše přítomnost i budoucnost je minulostí vždy nutně prostoupena. Historie totiž není obsažena pouze na stránkách tlustých knih. Je všude kolem nás – ve vědě, umění, architektuře, politice, náboženství a především i v nás samých, neboť i my jsme součástí onoho nekonečného příběhu, který nazýváme dějinami.
- Roman Sukdolák
Komentáře
Okomentovat