Nejsme typickými
studenty. Alespoň ne v Česku. Je nám 23 let, máme skvělého dvouletého syna
Samuela a oba studujeme – aktuálně v německém Frankfurtu nad Mohanem.
Baví
nás bořit předsudky, že s dětmi se studovat nedá. Pravdou je, že i přes
spousty zvýhodnění, které české školství studujícím rodičům nabízí (možnost
bezplatného prodloužení i přerušení studia), mnoho takových u nás nenajdete. A
přitom právě na FHS lze studium díky poměrně volnému rozvrhu povinností rodičovství dobře přizpůsobit.
Když
jsme se rozhodli na tuto výzvu kývnout a odjet jako rodina na Erasmus, Německo
se ukázalo být skvělou volbou. Svou blízkostí, finanční dostupností, a
především vstřícností vůči rodinám s malými dětmi. A taky jsme zde
s Kubou našli oba svou partnerskou univerzitu (Kuba obor mezinárodní
marketing na Frankfurt Univeristy of Applied Scinces; já etnologii na Univerzitě
Johanna Wolfganga Goetheho).
Na
začátku na nás čekala spousta překážek. Najít cenově dostupné bydlení ve
světové finanční metropoli je celkem oříšek a čekací doba na místo ve školce
často dosahuje i několika let. Tak jak jsme to vyřešili? Koleje jsme museli
zavrhnout, protože byly buď pro jednotlivce, nebo příliš luxusní a drahé. Byt
nám nakonec pomohla najít Kubova univerzita. Sice byl až v půlhodiny
vzdáleném sousedním městečku Bad Vilbel, zato prostorný, klidný a cena pronájmu
odpovídala malému kamrlíku v centru Frankfurtu.
Samíka
jsme v časech přednášek zapsali do univerzitní flexibilní školičky
(„flexible childcare“), protože o regulérní místo ve školce jsme si nestihli
zažádat. Jsme tu ale velmi spokojení a musím říct, že bych tuto službu
v Česku uvítala. Školička má v kampusu svou vlastní budovu a hřiště a
o děti se starají studenti pedagogické fakulty. Mají na starost vždy maximálně
pět dětí (většinou ale dvě až tři) a přijímají miminka dokonce už od 7. týdne
věku! Rodiče v Německu se nejčastěji vrací do práce nebo do školy mezi 7.
a 10. měsícem dítěte. Dbají zde na poctivou adaptaci, aby si dítě na školku
v pohodě zvyklo. A tak na nás Samík po třech týdnech volá:„Tschüüüs!“ a s úsměvem na
tváří běží za „strejdou“ Robinem, sympaťákem v našem věku, aby si
s ním na uvítanou plácnul… A my můžeme s čistým svědomím studovat.
O
tom, jak probíhá studium etnologie ve Frankfuru, čím se liší od studia u nás,
nebo o tom, jak Samík překonával jazykovou bariéru, třeba zase příště.
Eliška
Holšánová
studentka bakalářské programu Studium humanitní vzdělanosti na FHS UK
Komentáře
Okomentovat