Proboha, kam jsem to zase vlezla? Hlásím se na normální pozici, nebo na šéfa rozvědky? Možná jsem v tom inzerátu něco přehlédla. A to mě ani nezvala na nulté kolo personální agentura, která by mi zapomněla poslat adresu a pak nezvedala telefon.
Mentální výkonnost byla vždycky moje doména. Mladíkovi, který mi přišel zadat do systému výsledek a chlácholivě mě při tom utěšoval, že to jistě bude dobré, padá brada. Kdybych měla seznam oblíbených slov, percentil by jistě obsadil medailovou pozici.
Ten pravý bizár mě ale teprve čeká. Nejsem si jistá, na co potřebují v normální malé firmě osobnostní testy. Navíc, opravdu spolu tvrzení „Jsem často nemocný/nemocná.“ a „Rozhoduji se nejraději sám/sama.“ souvisejí? Jak si mám vybrat ze dvou výroků ten přesnější, když jsou buď oba totálně mimo, nebo oba beze zbytku sedí? Párkrát vybuchnu při čtení smíchy. Ještěže tu se mnou nikdo není. Nezbývá než doufat, že tu není ani skrytá kamera. Člověk s tou rozvědkou nikdy neví.
Když budu mít štěstí, dojde na druhé kolo – osobní pohovor.
„Jak byste se charakterizovala třemi pozitivními a třemi negativními vlastnostmi?“
„Kde se vidíte za pět let?“
„Proč chcete právě k nám?“
Kdyby byla moje negativní vlastnost smrtící upřímnost, asi by to dopadlo velice rychle. Rozhodně se totiž vidím někde, kde mi nebudou klást pitomé otázky. Každému je jasné, že uchazeč o zaměstnání píše kolikrát i do desítek firem, o kterých nikdy neslyšel, a všechno, co o nich ví, se našprtal dvě hodiny před pohovorem. Mnohovrstevnatá složitost osobnosti se nedá redukovat do šesti vlastností – a to, co je za určitých okolností pozitivní, se může velice snadno přehoupnout do negativity. A nikdo z nás si nemůže být docela jistý ani tím, co bude zítra, natož za pět let.
„Jak si představujete své finanční ohodnocení?“
Pozor, chyták! Hlavně se neprodat moc levně, to je podezřelé. Příliš vysoká marže ovšem odradí od koupě každého zákazníka. Přepočítávat sama sebe na peníze, to je snad můj nejoblíbenější úkon. A jak zareagovat, když mi tvrdí, že poměr hrubé a čisté mzdy je v případě mnou uvedené cifry jiný? „Snad vím, co jsem měla doteď na výplatnici, ne?“ To mě napadne až venku a je to škoda, protože na pohovoru, kde mi pokládají profesionální dotazy jako „Proč se sem teda hlásíte, když o tom nic nevíte?“, by se to docela hodilo.
„Zavoláme vám v pátek.“
Pátek. Celý den nikdo nevolá. Díky, jste vážně solidní. Asi jako ti, co mi vyložili, jak a kdy bude probíhat druhé kolo pohovoru, že jsem fakt dobrá a tak vůbec, a pak už se neozvali, dokud jsem z nich sama nevymlátila, že teda nakonec pardon. Nebo ti, co se jim strašně líbil můj článek, načež mi napsali, že vybrali někoho jiného, a pár dní nato vyvěsili inzerát znovu, aniž by řekli půl slova. Anebo ti, co jim to rozhodování trvalo o dva týdny déle, než slíbili. Podobnost jmen Job a Jobs.cz vážně nemůže být náhoda.
Smiřuju se s tím, že šéfem rozvědky holt nebudu a jdu obepsat dalších deset firem a všechny přesvědčit o tom, že jsem nejlepší a nemůžou beze mě žít. A pak už jenom čekat, až přijde další jobovka. Protože jak praví přísloví hledače práce: cesta k vysněnému jobu je dlážděná jobovkami. Nezbývá než zatnout zuby a doufat, že dláždění co nevidět skončí. A až skončí, s gustem projít slavnostně otevřenými branami.
Ten pravý bizár mě ale teprve čeká. Nejsem si jistá, na co potřebují v normální malé firmě osobnostní testy. Navíc, opravdu spolu tvrzení „Jsem často nemocný/nemocná.“ a „Rozhoduji se nejraději sám/sama.“ souvisejí? Jak si mám vybrat ze dvou výroků ten přesnější, když jsou buď oba totálně mimo, nebo oba beze zbytku sedí? Párkrát vybuchnu při čtení smíchy. Ještěže tu se mnou nikdo není. Nezbývá než doufat, že tu není ani skrytá kamera. Člověk s tou rozvědkou nikdy neví.
Když budu mít štěstí, dojde na druhé kolo – osobní pohovor.
„Jak byste se charakterizovala třemi pozitivními a třemi negativními vlastnostmi?“
„Kde se vidíte za pět let?“
„Proč chcete právě k nám?“
Kdyby byla moje negativní vlastnost smrtící upřímnost, asi by to dopadlo velice rychle. Rozhodně se totiž vidím někde, kde mi nebudou klást pitomé otázky. Každému je jasné, že uchazeč o zaměstnání píše kolikrát i do desítek firem, o kterých nikdy neslyšel, a všechno, co o nich ví, se našprtal dvě hodiny před pohovorem. Mnohovrstevnatá složitost osobnosti se nedá redukovat do šesti vlastností – a to, co je za určitých okolností pozitivní, se může velice snadno přehoupnout do negativity. A nikdo z nás si nemůže být docela jistý ani tím, co bude zítra, natož za pět let.
„Jak si představujete své finanční ohodnocení?“
Pozor, chyták! Hlavně se neprodat moc levně, to je podezřelé. Příliš vysoká marže ovšem odradí od koupě každého zákazníka. Přepočítávat sama sebe na peníze, to je snad můj nejoblíbenější úkon. A jak zareagovat, když mi tvrdí, že poměr hrubé a čisté mzdy je v případě mnou uvedené cifry jiný? „Snad vím, co jsem měla doteď na výplatnici, ne?“ To mě napadne až venku a je to škoda, protože na pohovoru, kde mi pokládají profesionální dotazy jako „Proč se sem teda hlásíte, když o tom nic nevíte?“, by se to docela hodilo.
„Zavoláme vám v pátek.“
Pátek. Celý den nikdo nevolá. Díky, jste vážně solidní. Asi jako ti, co mi vyložili, jak a kdy bude probíhat druhé kolo pohovoru, že jsem fakt dobrá a tak vůbec, a pak už se neozvali, dokud jsem z nich sama nevymlátila, že teda nakonec pardon. Nebo ti, co se jim strašně líbil můj článek, načež mi napsali, že vybrali někoho jiného, a pár dní nato vyvěsili inzerát znovu, aniž by řekli půl slova. Anebo ti, co jim to rozhodování trvalo o dva týdny déle, než slíbili. Podobnost jmen Job a Jobs.cz vážně nemůže být náhoda.
Smiřuju se s tím, že šéfem rozvědky holt nebudu a jdu obepsat dalších deset firem a všechny přesvědčit o tom, že jsem nejlepší a nemůžou beze mě žít. A pak už jenom čekat, až přijde další jobovka. Protože jak praví přísloví hledače práce: cesta k vysněnému jobu je dlážděná jobovkami. Nezbývá než zatnout zuby a doufat, že dláždění co nevidět skončí. A až skončí, s gustem projít slavnostně otevřenými branami.
Komentáře
Okomentovat