V neděli,
před sto lety, skončily oslavy začátku 20. století. Že to datově trochu nesedí?
No jistě. V neděli bylo totiž 11. 11. 2018. Sto let zpátky, v jedenáct hodin
dopoledne skončil největší ohňostroj k počátku století, jaký Země
pamatuje. Století, které vlastně začalo až roku 1914 a skončilo už 1989. Pět
let petard, kouřových efektů a rozorávání půdy. A do té se zaselo.
Nahrávací zařízení, vypočítávající ze zvuků výstřelů pozici
dělostřeleckých baterií protivníka, zaznamenala nejen kanonády stovek a tisíců
děl, ale také ticho minutu po jedenácté hodině (viz odkaz níže). Tím tichem
skončil svět takový, jaký jej znali naši praprarodiče. Skončil čas velkých
monarchií. Skončil čas víry v neomezený pokrok člověka a jeho nevinnou
vědu a techniku. Přišel čas sklizně. Více než devět milionů mrtvých první
války, španělská chřipka a jejích až sto milionů mrtvých, nacismus a jeho
šedesát milionů mrtvých, komunismus a jeho sto milionů mrtvých.
Na vzpomínkách tohoto pekla však stojí i lidská snaha o ukončení
toho všeho. Jsou na nich založené organizace jako je OSN či EU. Organizace,
které upřednostňují vzájemnou spolupráci před vzájemným přehazováním granátů.
Obávám se však, že jejich síla bude pouze taková, jako je síla vzpomínky na ona
pekla, kterým se snaží zabránit v návratu. Říkáte, že nejde zapomenout na čtvrt
miliardy mrtvých? Tak schválně…
Komentáře
Okomentovat