Terorista v důchodu

A je to tu. Máme svůj první teroristický útok. Sice byl z tak trochu nečekané strany, ale přesto. Máme odsouzeného teroristu a píše se o něm i na BBC. Srdce nejednoho člověka poskočí. Vždyť právě před tím nás varovali! Tedy poskočilo by. Nebýt jedné malé drobnosti. Tím teroristou je Čech. Důchodce.

Foto: Pixabay

Teroristou ale není bezdůvodně. Stejně jako radikální islamista, i on je člověkem, který nejedná tak úplně sám za sebe. Jeho dogmatická víra jej přesvědčila, že je přece potřeba něco udělat. Je třeba klidně i nasadit život, aby prosadil svou představu světa. Tedy život těch ostatních.

Možná včera soud odsoudil oběť. Jedinou obětí toho útoku byl naštěstí jen sám jeho pachatel. Ke všemu se přiznal, činu lituje a uznává, že nevolil nejšťastnější způsob, jak na domnělé nebezpečí ukázat. Je tak vlastně osobou trochu tragikomickou a k politování. Cítili bychom ale nad tímto důchodcem lítost, pokud by v tom vlaku zemřel člověk? Nebo devět? Vlak totiž do zhruba třicet centimetrů silného kmene narazil osmdesátkou. Podle soudního experta nevykolejil jen náhodou. S takovou eventualitou přece musel náš nový terorista počítat, když ony stromy kácel. A byl ochoten ji přijmout.

Rozřezané zbytky stromu, do kterého vlak narazil. Zdroj Aktuálně.cz: https://bit.ly/2RUyOpp

Co donutí člověka spáchat něco takového? Kdy dojde k onomu vnitřnímu impulzu, který spojí virtuální svět plný „ohrožení“ se světem reálným? Uznávám, vyznat se v dnešním virtuálním světě je komplikované nejen pro starší ročníky. Potřeba dohledávat zdroje a kriticky číst každou zprávu klade na člověka nároky, které jsou nenaplnitelné i pro leckterého puberťáka s "ájfounem". Využívat ale této obtížnosti pro politické a obchodní cíle, to je podlost na úrovni prodejců „šmejdů“, co na ukázkové akci obírají naše prarodiče a rodiče o životní úspory.

Islámský stát se ke každému svému členu, který útok spáchá, hrdě přizná. Šmejd, který ovlivňoval pana Baldu, nikoli. Zůstane skryt za hesly o „svobodě“, „demokracii“, „národu“ a jeho „bezpečnosti“. Když na něj ukážete prstem, začne křičet „svobodáá slovááá“ a „cenzůůůůra“. Ale dost už s tím. Je třeba jasně říct, že neseme za svá slova a činy (a sdílené montáže na internetu) zodpovědnost.

Do nedávna se zde s oblibou tvrdilo, že „není sice každý muslim terorista, ale každý terorista je muslim.“ No, tak u nás to už taky neplatí. Dá se však říct jedno: ne každý, kdo podlehl internetovým šmejdům, je terorista. Ale každý terorista v Čechách je právě tím, kdo šmejdům podlehl.