Začalo to nevinně. Na zasedání akademického senátu jsem se dala do řeči s kolegyní, která loni organizovala Festival humanity a solidarity a letos se na to chystala znovu. Téma festivalu – tedy mladí dospělí opouštějící dětské domovy a vrhající se na trnitou cestu k samostatnosti – mě zaujalo a nedokázala jsem odolat pokušení se na akci také podílet.
Hlavní část festivalu proběhne ve čtvrtek a já si už pár dnů říkám, jestli bych byla bývala neudělala líp, kdybych tenkrát mlčela. Kolem festivalu je totiž spousta práce, kterou si jako pouhý návštěvník málokdo uvědomí. Je potřeba vybrat téma, zkonkretizovat ho, najít vhodné kontakty k nalezení relevantních diskutérů pro debatu. S nimi je potřeba se sejít a domluvit na tématech, které má nebo nemá smysl během debaty otevírat, protože čas diskuse je omezený. Snažili jsme se vybrat takové diskutéry, kteří budou mít natolik společná témata, aby se diskuse nerozplizla, a zároveň natolik odlišná stanoviska, aby byla debata zajímavá. Jde nám o to, aby téma bylo přínosem nejen pro odbornou veřejnost, ale hlavně pro návštěvníky festivalu.
Jen to zabralo spousty hodin práce několika členům organizačního týmu. Jenže je také potřeba zajistit prostory, objednat občerstvení, domluvit kapely na večer a taky zvukaře a techniku, aby bylo něco slyšet. V neposlední řadě je potřeba celou akci pořádně zpropagovat, aby se celé tohle martyrium vyplatilo, a my tak dali co největšímu počtu lidí s otevřenou myslí možnost nahlédnout pod pokličku problematiky ústavní péče.
Mám sice tři práce a ještě k tomu studuju, ale když se sama sebe občas ptám, jestli mi za to tenhle festival stojí, odpovím si, že rozhodně ano. Získala jsem cenné zkušenosti s organizováním, nasála jsem mnoho informací o našem letošním tématu, vyzkoušela jsem si kooperaci s dalšími nadšenci, kteří nemají prakticky žádný volný čas a tu trochu, kterou mají, nezištně věnují humanitě a solidaritě.
Tak na viděnou ve čtvrtek 11. dubna v 18:00 v Karlíně! A pokud byste chtěli prožít podobnou super zkušenost, dejte vědět! Pomocná ruka se bude příští rok rozhodně hodit. Více informací najdete zde: https://www.facebook.com/events/1167863266724666/
Hlavní část festivalu proběhne ve čtvrtek a já si už pár dnů říkám, jestli bych byla bývala neudělala líp, kdybych tenkrát mlčela. Kolem festivalu je totiž spousta práce, kterou si jako pouhý návštěvník málokdo uvědomí. Je potřeba vybrat téma, zkonkretizovat ho, najít vhodné kontakty k nalezení relevantních diskutérů pro debatu. S nimi je potřeba se sejít a domluvit na tématech, které má nebo nemá smysl během debaty otevírat, protože čas diskuse je omezený. Snažili jsme se vybrat takové diskutéry, kteří budou mít natolik společná témata, aby se diskuse nerozplizla, a zároveň natolik odlišná stanoviska, aby byla debata zajímavá. Jde nám o to, aby téma bylo přínosem nejen pro odbornou veřejnost, ale hlavně pro návštěvníky festivalu.
Jen to zabralo spousty hodin práce několika členům organizačního týmu. Jenže je také potřeba zajistit prostory, objednat občerstvení, domluvit kapely na večer a taky zvukaře a techniku, aby bylo něco slyšet. V neposlední řadě je potřeba celou akci pořádně zpropagovat, aby se celé tohle martyrium vyplatilo, a my tak dali co největšímu počtu lidí s otevřenou myslí možnost nahlédnout pod pokličku problematiky ústavní péče.
Mám sice tři práce a ještě k tomu studuju, ale když se sama sebe občas ptám, jestli mi za to tenhle festival stojí, odpovím si, že rozhodně ano. Získala jsem cenné zkušenosti s organizováním, nasála jsem mnoho informací o našem letošním tématu, vyzkoušela jsem si kooperaci s dalšími nadšenci, kteří nemají prakticky žádný volný čas a tu trochu, kterou mají, nezištně věnují humanitě a solidaritě.
Tak na viděnou ve čtvrtek 11. dubna v 18:00 v Karlíně! A pokud byste chtěli prožít podobnou super zkušenost, dejte vědět! Pomocná ruka se bude příští rok rozhodně hodit. Více informací najdete zde: https://www.facebook.com/events/1167863266724666/
Komentáře
Okomentovat