Kampus

Nedávno jsem se se spolužáky bavila o tom, co je potřeba k tomu, aby student považoval universitu za svou alma mater. Nejednou padlo slovo: „kampus“. Je pravda, že na rozdíl od amerických „colleges“, které tvoří jakási samostatná města, kde studenti spí, baví se, věnují zájmům a obvykle si můžou zajít i do kostela, českým universitám kampusy jako z americké romantické komedie obvykle chybí. Pro mě se tohle změnilo, když jsem se přestěhovala do sousedství školy. Neřekli byste, kolik výhod, krom fakultních párty a famfrpálových zápasů, takový kampus přináší!

Při stěhování jsem sice poztrácela termohrnečky, ale nijak mě to netrápilo, protože i když v zimě sněžilo a mrzlo, udělala jsem si kafe do normálního hrnku, naprosto bez problémů ho dopravila do školy a v posluchárně srkala kafe ještě teplé. Stejně tak, když vypadne proud nebo se rozbije mikrovlnka, sbalím oběd, ve studentské místnosti si ho ohřeju a než dojdu zpátky domů, stále je teplý. Co se týče těch obědů, sdílím s menzou některé příbory, protože občas vrátím svoje místo těch z jídelny.

Studijní povinnosti se v dnešní době už neobejdou bez wifi. Můj „kampus“ mě zachraňoval, než jsem měla doma připojenou wifi. „Bydlela“ jsem ve studovně a domů jsem chodila na jídlo (v případě, že fungovala mikrovlnka) a spát. Napadá mě, že bych v knihovně mohla vznést návrh, aby mi prezenční knížky půjčovali domů.

Když jsem se chystala před nedávnem na výlet, naprosto beznadějně jsem se pokoušela najít deštník, vzhledem k tomu, že po cestě do školy nestihnu zmoknout, přestala jsem ho potřebovat. V případě, že mám venku prádlo a uprostřed přednášky si všimnu, že prší, stačí mi jen si na chvíli odskočit, abych zabránila katastrofě. Taky si nemůžu stěžovat, že by mi scházel kolektiv, kolem školy se pohybuju tak často, že se se spolužáky, kteří jsou trochu i mí sousedé, se hojně vídám. Minimálně tak na sebe aspoň mrkáme, zdravíme se a usmíváme.

Možná měli spolužáci s tím kampusem pravdu. Pořád tedy FHS za svou alma mater považuju proto, že mi pomohla najít směr, který jsem na střední nenašla, a že díky ní vím, co budu dělat minimálně dalších několik let. Ale evoluce z „cítit se ve škole jako doma“ na „cítit se doma“ mé příchylnosti k fakultě značně přidala.