„Sám sebe jsem se často ptal, jestli mám opravdu rád lidi, jak jsem se
dlouho domníval, nebo zda je můj zájem o ně čistě profesionální. Veškeré moje
chování bylo předurčeno vnitřním pocitem zoufalého osamění. I moje šílená práce
byla způsobem, jak zaplnit obrovské prázdno a vyjít ze zoufalství či beznaděje
tím, že se budu zajímat o druhé.“ (P. Bourdieu)
Možná to přeháním, možná vybírám
nesprávně a možná je to jen dnes večer, kdy tu malá sovička Minerva prolétla a
zrovna ukázala na jedno jméno. Mohlo to být prakticky (téměř) jakékoli jiné. I napadá mne, kolik
existenciálního je v těch krásných teoriích ukryto. Kolik stesku a
zamlčených předpokladů se v nich muselo utopit. Kolik snah v dějinách
bylo teorie sjednotit či je vystavět jako neprůstřelné zdi před nemilosrdnou
kritikou zvenčí i zevnitř. Kolik posměchu pak některé z nich sklidily.
Není tohle ale tak trošku jejich úděl i účel? Existovat v dialektických
vlnách ne/rozumu? Platná teorie bez kritiky je čirá ideologie. Smíme tohle
dopustit?
Pierre Bourdieu je dle mého soudu
velikán moderní sociologie. Na jeho myšlení je vidět vliv jeho neobyčejného učitele
G. Bachelarda (!), M. Foucaulta, ale hlavně především studium E. Durkheima a M.
Webera. Jak jinak si vysvětlit to krásné spojení studia „sociálních faktů“ a
studium každodennosti i obyčejných lidí?
V textech o jeho životě se
dozvídáme, že se „programově snažil propojit dosud zdánlivě neslučitelné
pohledy sociologie subjektivistické a objektivistické a zprostředkovat názory
mezi idealismem a materialismem.“
Kolika sociologům tento pohled
chyběl! Zde se dle mého soudu ukazuje obrovská síla vnitřního spojení
filosofického ducha se sociologickým pohledem a snad i básnickou duší... Proč
ovšem ale tyto pohledy mezi objektivistickou a subjektivistickou sociologií,
stejně jako mezi materialismem a idealismem, jsou pro spoustu lidí
nepřekonatelné?
Nemohu zde nezmínit Mertonův
proslov o veškerém nedorozumění, pakliže dochází k totalizaci paradigmat.
Bourdieu rozhodně paradigmata netotalizoval. Právě naopak. A není toto právě
úkolem moderního sociologa? V době, kdy „velká vyprávění“ jsou pryč a již v nás
jen dřímají (a jsou nutná!). Zdi byly vystavěny. Máme odkud brát naši silnou
kritickou reflexi minulosti. Díky otcům zakladatelům.
Bourdieu je pro mne jedním z těch
filosofů a sociologů, který dokazuje, že ‚chasing the grand theory‘ není nutné,
že cesty vedou právě i v menších vodách, ze kterých se může stát jedno mohutné
koryto řeky vzniklé na každodenním pozorování života obyčejných lidí.
Oba světy má ovšem sociolog
kultivovat a propojovat. Pracovat s nimi jako s nástroji své vlastní
citlivosti – vůči sobě i okolnímu světu.
***
Sovička odlétá a mne napadá, proč
kouká na Comta, a proč se ptá, jak to tedy teď bude s tou filosofií a sociologií
v Brazílii… Ordem e progresso? ---
Řádem totality k pokroku?
A jak je to s nimi vlastně u
nás? Nezapomněli jsme se tázat po tom podstatném?
Rostislav
Gramskopf
Komentáře
Okomentovat