Ať chceme nebo ne, náš život je provázen změnami. Dobrými i zlými. Od malého dítěte v kolébce do posledního vydechnutí jich zažijeme nespočet. Každá z nich nám dokazuje, že nic není neměnné. Vše, co za neměnné považujeme, dřív nebo později promění svůj charakter. Dítě, kterým jsme kdysi byli, by nás teď, uprostřed naší cesty, jen těžko poznalo.
Ona dospělost však nespočívá ve velikosti. Netvoří ji areály, knihovny a pracoviště. Tvoří ji lidé. Absolventi i studenti, kteří vzešli z této fakulty a pořád si ji pamatují. Vědí, kdo je trápil stohy knih, kdo je mučil zkouškami s pověstí jisté smrti, v jejichž zdolání se nedalo snad ani doufat. Vědí ale také, komu vděčí za schopnost orientovat se. Kdo je naučil připravit se na vše. A pamatují si to. To je možná význam onoho spojení „Alma mater“. Prochází svou vlastní cestou k dospělosti plnou změn se zkušeností fakulty, která v nich zůstala.
A v náruči těchto antických slov se fakulta nachází víc než v jakékoli budově. Mnohem víc než ve zdech z panelů, cihel či sádrokartonu. Vlastně na nich tolik nezáleží. Nezáleželo na nich v čase ilegálních bytových seminářů, nezáleží na nich ani dnes. A nebude na nich záležet ani za těch pár měsíců.
Ano. Už dlouho se šeptá na rozích křivolakých uliček pátého a šestého patra, případně u žluté věci před aulou, že nás čeká jedna opravdu velká změna. A zdá se, že už za pár měsíců o nás uličky ani žlutá věc neuslyší. Tedy pokud si ji nevezmeme s sebou. Balíme saky paky a mizíme. Jdeme do vlastního. Nebude to lehké, a věřte, že pro lidi, kteří to mají na starosti, se jedná o malou noční můru. Vlastně docela velkou. To ale fakultu tvoří. FHS jsou právě oni, lidé v pozadí, díky kterým fakulta funguje, profesoři, kteří nás formují, a FHS jste vy, studenti a absolventi, kteří fakultu nesete dál. Za ty automatické dveře, za ten podchod k metru. FHS je jinde.
 |
| Den otevřených dveří FHS UK v roce 2018, Jinonice |
Obdobné procesy provází i naši fakultu. Kdyby se mohl tehdejší pre-fakultní Institut základů vzdělanosti, z jehož kořenů vycházíme, podívat na sebe dnes – na tisícihlavou fakultu s mnoha katedrami a pracovišti – jen těžko by se poznal. Dospěl.
Ona dospělost však nespočívá ve velikosti. Netvoří ji areály, knihovny a pracoviště. Tvoří ji lidé. Absolventi i studenti, kteří vzešli z této fakulty a pořád si ji pamatují. Vědí, kdo je trápil stohy knih, kdo je mučil zkouškami s pověstí jisté smrti, v jejichž zdolání se nedalo snad ani doufat. Vědí ale také, komu vděčí za schopnost orientovat se. Kdo je naučil připravit se na vše. A pamatují si to. To je možná význam onoho spojení „Alma mater“. Prochází svou vlastní cestou k dospělosti plnou změn se zkušeností fakulty, která v nich zůstala.
A v náruči těchto antických slov se fakulta nachází víc než v jakékoli budově. Mnohem víc než ve zdech z panelů, cihel či sádrokartonu. Vlastně na nich tolik nezáleží. Nezáleželo na nich v čase ilegálních bytových seminářů, nezáleží na nich ani dnes. A nebude na nich záležet ani za těch pár měsíců.
Ano. Už dlouho se šeptá na rozích křivolakých uliček pátého a šestého patra, případně u žluté věci před aulou, že nás čeká jedna opravdu velká změna. A zdá se, že už za pár měsíců o nás uličky ani žlutá věc neuslyší. Tedy pokud si ji nevezmeme s sebou. Balíme saky paky a mizíme. Jdeme do vlastního. Nebude to lehké, a věřte, že pro lidi, kteří to mají na starosti, se jedná o malou noční můru. Vlastně docela velkou. To ale fakultu tvoří. FHS jsou právě oni, lidé v pozadí, díky kterým fakulta funguje, profesoři, kteří nás formují, a FHS jste vy, studenti a absolventi, kteří fakultu nesete dál. Za ty automatické dveře, za ten podchod k metru. FHS je jinde.
Komentáře
Okomentovat