Už skoro dva týdny sedím sama zavřená ve svém malém studentském bytě. Za tu dobu jsem si přečetla sto plus jeden článek o tom, že pandemie a karanténa a zavřené školy jsou skvělá příležitost, jak se konečně naučit efektivně pracovat online. Máme Moodle, máme Skype, máme Teams... Můžeme pracovat individuálně a vlastně není důvod, proč polevit ve studiu nebo v práci. Internet se zaplavil zaručenými návody, jak doma neztrácet výkon. Nařiďte si budík, ráno si ustelte postel a převlékněte se z pyžama. Udělejte si zdravou snídaní a silnou kávu. Připravte si to do list na celý den rozplánovaný po minutách. Rozvrh pak pečlivě dodržujte, abyste se vyhnuli prokrastinaci. Uvidíte, že jste nakonec ještě efektivnější, než kdybyste museli trávit čas na cestách.
Na první pohled to může znít logicky a zvládnutelně. Všechny podobné manuály možná fungují při práci z domova v normálnější době. My ale nejsme na home officu. Máme nařízenou izolaci. Nevíme, jak dlouho to bude trvat. Nevíme, jestli náhodou už nejsme nakaženi my nebo naši blízcí. Jsou mezi námi lidé s úzkostmi, fobiemi a dalšími psychickými obtížemi, kteří se ve svém životě necítí komfortně, ani když jim okolní podmínky hrají do karet. I ti musí být teď zavření doma v nejistotě. Domov navíc není pro všechny bezpečné místo. Riziko násilí se v řadě domácností stupňuje každým dnem. Mnoho lidí také zůstává bez finančních příjmů.
Sama mám za sebou pár dnů, kdy jsem neměla sílu vstát z postele. A pár dalších, kdy jsem měla hlad, protože jsem nedokázala přemoct úzkost z představy, že jdu mezi lidi do obchodu. Naštěstí mám kolem sebe přátele, kteří mě podporují. Kteří chápou, že to, když si hezky uklidím byt, začnu si vést rozpracované úkoly v Trellu a budu systematičtější, mi teď opravdu nepomůže. Já si tak nakonec uvědomila, že můžu bez výčitek číst Tracyho tygra, hrát Lord of the Rings Online nebo spát uprostřed dne.
Pojďme si už konečně přiznat, že tahle situace je prostě blbá. Smekám před všemi, kdo zvládají pracovat na plný plyn. Je ale naprosto v pořádku, když to nezvládáte. Můžete si dovolit nepřečíst všechny texty do školy a nenapsat všechny seminárky. To, že se nemůžete soustředit, je pochopitelné. Není to vaše vina. Nejste proto o nic horšími lidmi.
Na první pohled to může znít logicky a zvládnutelně. Všechny podobné manuály možná fungují při práci z domova v normálnější době. My ale nejsme na home officu. Máme nařízenou izolaci. Nevíme, jak dlouho to bude trvat. Nevíme, jestli náhodou už nejsme nakaženi my nebo naši blízcí. Jsou mezi námi lidé s úzkostmi, fobiemi a dalšími psychickými obtížemi, kteří se ve svém životě necítí komfortně, ani když jim okolní podmínky hrají do karet. I ti musí být teď zavření doma v nejistotě. Domov navíc není pro všechny bezpečné místo. Riziko násilí se v řadě domácností stupňuje každým dnem. Mnoho lidí také zůstává bez finančních příjmů.
Sama mám za sebou pár dnů, kdy jsem neměla sílu vstát z postele. A pár dalších, kdy jsem měla hlad, protože jsem nedokázala přemoct úzkost z představy, že jdu mezi lidi do obchodu. Naštěstí mám kolem sebe přátele, kteří mě podporují. Kteří chápou, že to, když si hezky uklidím byt, začnu si vést rozpracované úkoly v Trellu a budu systematičtější, mi teď opravdu nepomůže. Já si tak nakonec uvědomila, že můžu bez výčitek číst Tracyho tygra, hrát Lord of the Rings Online nebo spát uprostřed dne.
Pojďme si už konečně přiznat, že tahle situace je prostě blbá. Smekám před všemi, kdo zvládají pracovat na plný plyn. Je ale naprosto v pořádku, když to nezvládáte. Můžete si dovolit nepřečíst všechny texty do školy a nenapsat všechny seminárky. To, že se nemůžete soustředit, je pochopitelné. Není to vaše vina. Nejste proto o nic horšími lidmi.
Moc hezky jsi to napsala, Aguš :-) Držím palce, ať je Ti dobře a zvládáš to co nejlíp. Mě drží nad vodou zvýšená dávka antidepresiv, aby se mi nerozjížděly panický ataky a jeden kluk s těma nejlaskavějšíma očima na světě, který je mi v těžkých chvílích oporou! Fungovat člověk musí pro sebe i pro svý blízký. Mám dvě holky - 12 a brzo 15 let... taky zítra vezu tátu na chirurgický odstranění melanomu a teď tady z toho v posteli bulim. Nejsem ještě připravená na tyhle těžký věci. Psaní seminárky do školy mi spíš pomáhá - aspoň jsem nucená se v nehrabat v blbých myšlenkách a studijní texty mi odvanou chvíli mozek jinam :-) Tak hlavu vzhůru a srdce výš! :-) H.
OdpovědětVymazatDíky moc za komentář a podporu. <3 Přeju všem a hlavně tátovi pevné zdraví. Držte se! Je dobře že máš kolem sebe své blízké. To vždycky pomáhá. :))
OdpovědětVymazat