Začátkem června jsme se přestěhovali do nového bytu, který má na balkoně obrovské květináče. V nich byla z větší části slušně vzrostlá plevelová džunglička a zpoza džungličky krásný výhled na kus Prahy. Štědrá plocha oněch květináčů mě naprosto nadchla. Přestože můj zahradnický talent vždycky přežil jedině nějaký sukulent, co ho nakonec stejně vyhrabala kočka, džungličku jsem vyplela a odvážně nakoupila solidní množství bylin okrasných i jedlých. Třeba se něco chytí, v nejhorším to chcípne.
Po dvou měsících nevycházíme z údivu nad kopretinami a
slunečnicemi připomínajícími bájnou saň. Jeden květ odkvete, rozkvétají dva
další. Aromatické bylinky vytváří ohromně vonící buše, jimiž se proplétají
čmeláci. Uždibujeme jahody, které měly prý plodit až za rok.
Někde jsme před měsícem a půl dostali tři sazeničky rajčat
v kelímcích od jogurtu. Milý je po týdnu zasadil na „smutně nevyužité
místo“ v jednom z obřích květináčů. Tuto vyšší formu zemědělství jsem
předem vzdala. Rajčata jsme zasadili pozdě, plodit už nebudou, přivazovat to,
oštipovat, kdovíco, no nejsem blázen. A tak tam rostly takové kdovíjaké
keříčky, pokropené vždycky při hromadném zalívání. Vrátila jsem se teď
z týdenních prázdnin, na rajčatových stromcích, opírajících se jako opilí
námořníci o zábradlí balkonu, se zelenají malá rajčátka. Balkon je prostě
zázračný, já to jenom zalívám. Asi těm rostlinám svědčí ten výhled, chtějí
vyrůst, aby viděly ještě dál.
Začátkem června se o mě taky začala pokoušet
studijně-existenciální krize. V září mám začít pracovat na bakalářce a chci vybírat navazující studium. Ale co když nic neumím? Během tří let
na FHS jsem sice volila příbuzně zaměřené kurzy, ale vždyť já si nic
nepamatuju! Vyzobávala jsem moudrosti antických i novověkých filosofů,
zasazovala je mezi informace o architektuře, sem tam to pokropila latinskými
deklinacemi. Není ve mně nakonec jen šílená změť všeho možného? Je možné na tom
vystavět nějakou vědomost, s níž budu pokračovat dál?
Dva týdny zpátky jsem složila jednu z velkých zkoušek.
Jeden ze zkoušejících mi řekl, že má dojem, že na to jdu správně, že takhle
nějak by se mělo pěstovat poznání. A studijně-existenciální krize se šla
klouzat.
Myslím však, že nejsem sama, kdo se při studiu na FHS potýká
s podobnými obavami. Svoboda ve volbě kurzů je přináší asi téměř nutně.
Ale FHSácká duše je můj obří květináč. Je do ní možné zasít všechno možné,
zdánlivě bez konkrétního záměru, od kurzu účetnictví po Kantovu filosofii. Na
první pohled vypadá jako plevelnatá džungle. Ale jako naše kopretiny a jahody
je na správném místě. Každá neidentifikovatelná sazenička vědomosti se
s pravidelnou zálivkou rozvine v květ a může nést plody. A roste víc
a víc, aby viděla víc světa okolo.
Tak se nebojte. Zasívejte, zalívejte a koukejte okolo sebe.
Pěstujete poznání. Jednou pak vyjdete na balkon a budou se tam zelenat malá
rajčátka. A s těmi už se dá něco dělat, no ne?
Komentáře
Okomentovat