Když se řekne politika, jen málokoho z nás napadne přemýšlet nad tím, jestli se politické roviny skrývají i v předmětech, které nás obklopují v denním životě. Antropologie je disciplína, která se primárně zabývá lidskou sférou. Materiálno a fyzično je ale oblastí, která je se sociální realitou neodmyslitelně propojená a to si také uvědomují oblasti antropologie, které se zabývají material culture nebo konzumem. Pojďme se nyní zamyslet nad zdánlivě jednoduchou otázkou: skrývají v sobě předměty, se kterými přicházíme každý den do styku, prvky politiky či politické autority?
Langdon Winner: Do Artifacts Have Politics?
Politický teoretik Langdon Winner se ve svém článku Do Artifacts Have Politics? z roku 1980 zabývá způsoby, kterými je politické myšlení vepsáno do technologických objektů. Jako příklad uvádí velmi nízko položené nadjezdy nad silnicemi Long Islandu. Nalezneme jich zde okolo dvou stovek – pokud je podjíždíme osobním automobilem, možná se cítíme trochu stísněně, ale zvládneme je podjet bez problémů. Horší to je, pokud máme větší auto nebo jedeme autobusem; těm je podjezd kvůli nízko položeným nadjezdům zcela znemožněn. Na první pohled jen zvláštní obskurita je podle Winnera vysvětlitelná právě z politického hlediska.
Za Long Islandskými nadjezdy stojí vlivný americký architekt Robert Moses, jehož nejplodnější období nacházíme od třicátých let dvacátého století. Mosesovo jméno je spojeno s velkým počtem infrastrukturních projektů v oblasti New Yorku. Podle Winnera Mosesovy nadjezdy reflektují jeho osobní politické názory: jejich nízká pozice znemožňuje vjezd na Long Island v jiném dopravním prostředku než je auto, jehož vlastnictví bylo v době výstavby výsadou vyšších sociálních tříd. Snížením nadjezdů Moses podporoval třídní a rasovou segregaci tím, že zabránil chudým sociálním vrstvám složeným převážně z afroamerické minority vstup na Long Island, který je rájem bohaté střední třídy. Vidíme, že kupříkladu rasismus jakožto systematická mocenská politika se nevyskytuje jen ve slovech politiků, náladě společnosti nebo ve státních zákonech: když se dobře rozhlédneme, nalezneme ho i v architektuře.
Jakou politiku skrývá naše koupelna?
Pojďme se z Long Islandu přemístit trochu blíž – k našim aktuálně karanténním domovům. Dokážeme najít v naší domácnosti předměty, které politikou přímo prosakují? Ale samozřejmě. Začněme třeba od koupelny nebo toaletního stolku. Zaměřme se na parfémy. Jaké složky kromě voňavých silic, alkoholu, skleněného flakonu a značky v sobě skrývají? Případová studie konkrétního parfému, který se ukrývá na mojí koupelnové poličce, nám napoví.
Oním parfémem je pánský parfém se jménem Sauvage od značky Dior, který jsem kupovala svému příteli dva roky zpátky k narozeninám. Dior Sauvage se skládá jen ze dvou složek – kalábrijského bergamotu a ambroxanu, což je synteticky zpracovaná ambra. Podle serveru notino.cz se v parfému skrývá „Radikálně svěží kompozice, která je manifestem. Takovou si ji François Demachy – tvůrce vůní Dior – přál vytvořit: surovou a ušlechtilou zároveň.”[1] Surovost a ušlechtilost, o které copywriter pracující pro Notino hovoří, je nejspíš spojená s názvem parfému samotným – tedy sauvage.
Studenti humanitní vzdělanosti a potažmo antropologie už tuší, kde hledat první kontroverze – název parfému nám až nápadně připomíná termín noble sauvage, ve francouzštině bon sauvage, který je do češtiny překládán jako vznešený divoch. Představa vznešeného divocha v sobě skrývá ideu o povaze kolonizovaných národů, jejichž obyvatelé ještě nepodlehli vlivům vyspělé západní civilizace. Termín sauvage je neodmyslitelně spjatý s kolonialismem, označujíc „zaostalé” nativní populace nepolíbené západním pokrokem a inteligencí. Termín je to značně romantizující, zdůrazňující myšlenku západní hegemonie či snad, jak by řekl Edward Said, orientalismu a jeho primitivistických tendencí. Užití termínu sauvage módní značkou z Francie, země se silnou koloniální minulostí, je minimálně vhodné k zamyšlení. Nyní se přesuňme od jazykové stránky ke stránce vizuální reprezentace. Dovolím si malou vizuální vsuvku:
Fotografie nahoře je jedním z propagačních materiálů k parfému Dior Sauvage. Johnnyho Deppa nejspíš nemusím nikomu představovat. Je jeho volba k propagaci parfému náhodná, nebo za ní můžeme nalézt něco navíc? Johnny Depp si díky svým rolím piráta v Pirátech z Karibiku a indiánského bojovníka ve filmu Osamělý jezdec vybudoval image neohroženého divocha, který rebelsky uniká mainstreamovým škatulkám západní společnosti. Komu jinému by tak skvěle sedlo prohánění se pouští ve starém Mustangu a večerní dýchánek s vlky? Právě Depp je ideálním protagonistou parfému, který „symbolizuje nespoutanost, dobrodružství a volnost”[2].
Za zmínku stojí i fakt, že Johnny Depp byl až druhou volbou při realizaci reklamní kampaně na parfém Dior Sauvage. Původní video kampaň byla dlouhým záběrem na muže tančícího v obleku nativních amerických etnik a provázel ji produktový popisek slibující „an authentic journey deep into the Native American soul in a sacred, founding and secular territory”[3]. Nemusíme být přímo odborníky na dlouhotrvající politickou problematičnost kulturní apropriace nativních amerických etnik, ani znovu zmiňovat Edwarda Saida, abychom dobře pochopili vlnu kontroverzí, které původní reklamní kampaň vyvolala zejména v USA. Dnes původní verze není dohledatelná – s výjimkou několika screenshotů.
Parfémy jako politický artefakt
Když z hlavy pustíme Johnnyho Deppa a Dior jako takový, zůstane nám ještě hodně politických rovin k prozkoumání. Parfémy v sobě ukrývají stopy politiky už od počátku jejich vyrábění – ve starověkém Egyptě bylo právo vyrábět parfémy vyhrazeno pouze kněžím a parfém zůstává luxusní drahou záležitostí nejvyšších sociálních vrstev po dlouhá století. Přechod od macerace vzácných rostlin k chemické produkci syntetických vůní byl společně s rozmachem kapitalismu aspektem, který umožnil i střední třídě pyšnit se jedním či dvěma skleněnými flakonky. Dnes, když parfém vlastní téměř každý z nás, se můžeme zabývat zajímavými otázkami typu: odkud pochází ingredience, ze kterých se parfémy destilují? Jak historické získávání potřebných ingrediencí souvisí s koloniální politikou? Kontroverze výroby parfémů dostává v současnosti další rozměr v podobě otázek ohledně samotného procesu výroby. Brazilské pralesy dlouhou dobu trpěly pod velkým náporem exploitace růžového oleje, jedné z hlavních surovin při výrobě parfémů. V současnosti se parfémy vyrábí převážně synteticky, což otevírá environmentálně zabarvenou otázku v kontextu chemických sloučenin, které jsou při jejich výrobě produkovány.
Ani v současnosti neutichají diskuze o parfémech a jejich problémových aspektech. Jedním z nejdiskutovanějších aspektů současnosti je zažité dělení parfémů na dámské, založené na něžných květinových tónech, a pánské s podtóny tmavého dřeva a koření. V posledních letech je čím dál snazší narazit na unisex parfémy, které bourají hranice mezi femininitou a maskulinitou. Jsou-li genderově neutrální parfémy budoucím bestsellerem, nelze snadno předpovědět, nicméně i z problematiky genderu zřetelně vyplývají politické roviny na první pohled obyčejného artefaktu, jako je parfém.
Politika artefaktů, materialita a mnohem více jako součást studia antropologie
Na závěr bych ráda dodala jednu jedinou věc. Pokud se vám malý výlet do různých rovin parfémů líbil, bude se vám nejspíš líbit i obsah magisterského studijního programu Antropologická studia v sociokulturní specializaci. Učíme se přemýšlet nad věcmi z různých úhlů, hledáme významy tam, kde by nás dříve ani nenapadlo. Čteme zajímavou literaturu a každý den dává složitý svět okolo nás alespoň trošku větší smysl. Staň se jedním z nás!
Langdon Winner: Do Artifacts Have Politics?
Politický teoretik Langdon Winner se ve svém článku Do Artifacts Have Politics? z roku 1980 zabývá způsoby, kterými je politické myšlení vepsáno do technologických objektů. Jako příklad uvádí velmi nízko položené nadjezdy nad silnicemi Long Islandu. Nalezneme jich zde okolo dvou stovek – pokud je podjíždíme osobním automobilem, možná se cítíme trochu stísněně, ale zvládneme je podjet bez problémů. Horší to je, pokud máme větší auto nebo jedeme autobusem; těm je podjezd kvůli nízko položeným nadjezdům zcela znemožněn. Na první pohled jen zvláštní obskurita je podle Winnera vysvětlitelná právě z politického hlediska.
Za Long Islandskými nadjezdy stojí vlivný americký architekt Robert Moses, jehož nejplodnější období nacházíme od třicátých let dvacátého století. Mosesovo jméno je spojeno s velkým počtem infrastrukturních projektů v oblasti New Yorku. Podle Winnera Mosesovy nadjezdy reflektují jeho osobní politické názory: jejich nízká pozice znemožňuje vjezd na Long Island v jiném dopravním prostředku než je auto, jehož vlastnictví bylo v době výstavby výsadou vyšších sociálních tříd. Snížením nadjezdů Moses podporoval třídní a rasovou segregaci tím, že zabránil chudým sociálním vrstvám složeným převážně z afroamerické minority vstup na Long Island, který je rájem bohaté střední třídy. Vidíme, že kupříkladu rasismus jakožto systematická mocenská politika se nevyskytuje jen ve slovech politiků, náladě společnosti nebo ve státních zákonech: když se dobře rozhlédneme, nalezneme ho i v architektuře.
Jakou politiku skrývá naše koupelna?
Pojďme se z Long Islandu přemístit trochu blíž – k našim aktuálně karanténním domovům. Dokážeme najít v naší domácnosti předměty, které politikou přímo prosakují? Ale samozřejmě. Začněme třeba od koupelny nebo toaletního stolku. Zaměřme se na parfémy. Jaké složky kromě voňavých silic, alkoholu, skleněného flakonu a značky v sobě skrývají? Případová studie konkrétního parfému, který se ukrývá na mojí koupelnové poličce, nám napoví.
Oním parfémem je pánský parfém se jménem Sauvage od značky Dior, který jsem kupovala svému příteli dva roky zpátky k narozeninám. Dior Sauvage se skládá jen ze dvou složek – kalábrijského bergamotu a ambroxanu, což je synteticky zpracovaná ambra. Podle serveru notino.cz se v parfému skrývá „Radikálně svěží kompozice, která je manifestem. Takovou si ji François Demachy – tvůrce vůní Dior – přál vytvořit: surovou a ušlechtilou zároveň.”[1] Surovost a ušlechtilost, o které copywriter pracující pro Notino hovoří, je nejspíš spojená s názvem parfému samotným – tedy sauvage.
Studenti humanitní vzdělanosti a potažmo antropologie už tuší, kde hledat první kontroverze – název parfému nám až nápadně připomíná termín noble sauvage, ve francouzštině bon sauvage, který je do češtiny překládán jako vznešený divoch. Představa vznešeného divocha v sobě skrývá ideu o povaze kolonizovaných národů, jejichž obyvatelé ještě nepodlehli vlivům vyspělé západní civilizace. Termín sauvage je neodmyslitelně spjatý s kolonialismem, označujíc „zaostalé” nativní populace nepolíbené západním pokrokem a inteligencí. Termín je to značně romantizující, zdůrazňující myšlenku západní hegemonie či snad, jak by řekl Edward Said, orientalismu a jeho primitivistických tendencí. Užití termínu sauvage módní značkou z Francie, země se silnou koloniální minulostí, je minimálně vhodné k zamyšlení. Nyní se přesuňme od jazykové stránky ke stránce vizuální reprezentace. Dovolím si malou vizuální vsuvku:
Fotografie nahoře je jedním z propagačních materiálů k parfému Dior Sauvage. Johnnyho Deppa nejspíš nemusím nikomu představovat. Je jeho volba k propagaci parfému náhodná, nebo za ní můžeme nalézt něco navíc? Johnny Depp si díky svým rolím piráta v Pirátech z Karibiku a indiánského bojovníka ve filmu Osamělý jezdec vybudoval image neohroženého divocha, který rebelsky uniká mainstreamovým škatulkám západní společnosti. Komu jinému by tak skvěle sedlo prohánění se pouští ve starém Mustangu a večerní dýchánek s vlky? Právě Depp je ideálním protagonistou parfému, který „symbolizuje nespoutanost, dobrodružství a volnost”[2].
Za zmínku stojí i fakt, že Johnny Depp byl až druhou volbou při realizaci reklamní kampaně na parfém Dior Sauvage. Původní video kampaň byla dlouhým záběrem na muže tančícího v obleku nativních amerických etnik a provázel ji produktový popisek slibující „an authentic journey deep into the Native American soul in a sacred, founding and secular territory”[3]. Nemusíme být přímo odborníky na dlouhotrvající politickou problematičnost kulturní apropriace nativních amerických etnik, ani znovu zmiňovat Edwarda Saida, abychom dobře pochopili vlnu kontroverzí, které původní reklamní kampaň vyvolala zejména v USA. Dnes původní verze není dohledatelná – s výjimkou několika screenshotů.
Parfémy jako politický artefakt
Když z hlavy pustíme Johnnyho Deppa a Dior jako takový, zůstane nám ještě hodně politických rovin k prozkoumání. Parfémy v sobě ukrývají stopy politiky už od počátku jejich vyrábění – ve starověkém Egyptě bylo právo vyrábět parfémy vyhrazeno pouze kněžím a parfém zůstává luxusní drahou záležitostí nejvyšších sociálních vrstev po dlouhá století. Přechod od macerace vzácných rostlin k chemické produkci syntetických vůní byl společně s rozmachem kapitalismu aspektem, který umožnil i střední třídě pyšnit se jedním či dvěma skleněnými flakonky. Dnes, když parfém vlastní téměř každý z nás, se můžeme zabývat zajímavými otázkami typu: odkud pochází ingredience, ze kterých se parfémy destilují? Jak historické získávání potřebných ingrediencí souvisí s koloniální politikou? Kontroverze výroby parfémů dostává v současnosti další rozměr v podobě otázek ohledně samotného procesu výroby. Brazilské pralesy dlouhou dobu trpěly pod velkým náporem exploitace růžového oleje, jedné z hlavních surovin při výrobě parfémů. V současnosti se parfémy vyrábí převážně synteticky, což otevírá environmentálně zabarvenou otázku v kontextu chemických sloučenin, které jsou při jejich výrobě produkovány.
Ani v současnosti neutichají diskuze o parfémech a jejich problémových aspektech. Jedním z nejdiskutovanějších aspektů současnosti je zažité dělení parfémů na dámské, založené na něžných květinových tónech, a pánské s podtóny tmavého dřeva a koření. V posledních letech je čím dál snazší narazit na unisex parfémy, které bourají hranice mezi femininitou a maskulinitou. Jsou-li genderově neutrální parfémy budoucím bestsellerem, nelze snadno předpovědět, nicméně i z problematiky genderu zřetelně vyplývají politické roviny na první pohled obyčejného artefaktu, jako je parfém.
Politika artefaktů, materialita a mnohem více jako součást studia antropologie
Na závěr bych ráda dodala jednu jedinou věc. Pokud se vám malý výlet do různých rovin parfémů líbil, bude se vám nejspíš líbit i obsah magisterského studijního programu Antropologická studia v sociokulturní specializaci. Učíme se přemýšlet nad věcmi z různých úhlů, hledáme významy tam, kde by nás dříve ani nenapadlo. Čteme zajímavou literaturu a každý den dává složitý svět okolo nás alespoň trošku větší smysl. Staň se jedním z nás!
Aneta Brunerová
studentka navazujícího programu Antropologická studia na FHS UK
[1] https://www.notino.cz/dior/sauvage2015-toaletni-voda-pro-muze/
[2] https://www.mall.cz/parfemy/sauvage-toaletni-voda-m-objem-100-ml-100037614252?tab=discussion
[3] https://www.theguardian.com/fashion/2019/aug/30/diors-fragrance-ad-draws-criticism-for-featuring-native-american-tropes
studentka navazujícího programu Antropologická studia na FHS UK
[1] https://www.notino.cz/dior/sauvage2015-toaletni-voda-pro-muze/
[2] https://www.mall.cz/parfemy/sauvage-toaletni-voda-m-objem-100-ml-100037614252?tab=discussion
[3] https://www.theguardian.com/fashion/2019/aug/30/diors-fragrance-ad-draws-criticism-for-featuring-native-american-tropes
Komentáře
Okomentovat