Zvládáte zkouškové bez problémů? Nebo je to pro vás stresující období plné bezesných nocí a desítek vypitých káv? Pokud patříte spíše ke druhé skupině, mám pro vás několik tipů, jak se poprat s nejčastějšími výzvami zkouškového.
Jak rozvrhnout zkoušky?
Pro zkouškové období platí stejné pravidlo jako pro připojovací pruh na dálnici – je dobré ho využít v plné délce. Pokud si všechny zkoušky přihlásíte na začátek, můžete zjistit, že nestíháte. Nebo stíháte, ale ze stresu vám vypadala půlka vlasů. Pokud byste naopak všechny zkoušky nechali až na poslední chvíli, nemusíte už stihnout případné opravné termíny. Osvědčilo se mi také „shlukovat“ tematicky blízké zkoušky, protože si líp zapamatuju ta fakta, která znám z různého kontextu a čtu o nich opakovaně.
Jak na povinnou četbu?
Odborné texty se čtou jinak než beletrie. Nejde o to, abyste přečetli každou stránku od prvního řádku po poslední. Důležité je pochopit hlavní sdělení textu a porozumět použité argumentaci tak, abyste byli schopni ji vysvětlit u zkoušky nebo na ni odkázat v seminární práci. Dá se to natrénovat? Ano. Můžete se potkat se spolužáky a zkusit si navzájem o přečtených knihách krátce poreferovat.Vyučující totiž zpravidla více ocení schopnost převyprávět klíčové sdělení vlastními slovy, než jeho mechanické „nabiflování“. Existují i různé systematické metody čtení odborného textu, například SQ3R, které můžete vyzkoušet.
Jak na seminární práce?
K ukončení některých předmětů je třeba napsat seminárku. To je trochu záludné, protože pod označením seminární práce se může skrývat leccos – reflexe, referát, esej, úvaha. Každý z těchto žánrů má svá specifická pravidla a předtím, než se do psaní pustíte, je dobré si je nastudovat. Zároveň dejte pozor na to, že různé obory a pracoviště mohou vyžadovat různé citační standardy. Co se týká obsahu práce, vyberte si téma, který vás osobně zajímá. Pokud si nejste jistí, jestli je téma vhodné, můžete ho konzultovat s vyučujícím přes e-mail.
Z jakých dalších zdrojů studovat?
Studium literatury lze kombinovat s posloucháním podcastů, sledováním dokumentů, nebo i tematických filmů a seriálů. Pochopitelně s přihlédnutím k jejich rozdílné informační povaze. Když jsem se připravoval na zkoušku z československých soudobých dějin, tak jsem kromě čtení taky poslouchal podcast Přepište dějiny, viděl pár dílů Historie.cs a dokonce – a stydím se za to jenom trochu – zkouknul jeden díl „30 případů majora Zemana“.
A když neuspěju?
To se může stát. Ať už je to tím, že jste se na zkoušku dostatečně nepřipravili, špatně jste porozuměli zkoušejícímu, případně otázce v testu, nebo vám v den zkoušky nebylo dvakrát dobře. Zkuste se s tím nejdřív srovnat emočně – vybrečte se, postěžujte si spolužákům, jděte se vybít na trénink. Až si sednou emoce, poctivě si rozeberte příčiny neúspěchu. Pokud je vypsaný opravný termín, rozhodněte se, jestli to chcete zkusit ještě jednou, nebo to necháte až na další zkouškové. Pozor ovšem na prerekvizity, tedy předměty, jejichž úspěšné absolvování je podmínkou zapsání navazujících předmětů.
Jak rozvrhnout zkoušky?
Pro zkouškové období platí stejné pravidlo jako pro připojovací pruh na dálnici – je dobré ho využít v plné délce. Pokud si všechny zkoušky přihlásíte na začátek, můžete zjistit, že nestíháte. Nebo stíháte, ale ze stresu vám vypadala půlka vlasů. Pokud byste naopak všechny zkoušky nechali až na poslední chvíli, nemusíte už stihnout případné opravné termíny. Osvědčilo se mi také „shlukovat“ tematicky blízké zkoušky, protože si líp zapamatuju ta fakta, která znám z různého kontextu a čtu o nich opakovaně.
Jak na povinnou četbu?
Odborné texty se čtou jinak než beletrie. Nejde o to, abyste přečetli každou stránku od prvního řádku po poslední. Důležité je pochopit hlavní sdělení textu a porozumět použité argumentaci tak, abyste byli schopni ji vysvětlit u zkoušky nebo na ni odkázat v seminární práci. Dá se to natrénovat? Ano. Můžete se potkat se spolužáky a zkusit si navzájem o přečtených knihách krátce poreferovat.Vyučující totiž zpravidla více ocení schopnost převyprávět klíčové sdělení vlastními slovy, než jeho mechanické „nabiflování“. Existují i různé systematické metody čtení odborného textu, například SQ3R, které můžete vyzkoušet.
Jak na seminární práce?
K ukončení některých předmětů je třeba napsat seminárku. To je trochu záludné, protože pod označením seminární práce se může skrývat leccos – reflexe, referát, esej, úvaha. Každý z těchto žánrů má svá specifická pravidla a předtím, než se do psaní pustíte, je dobré si je nastudovat. Zároveň dejte pozor na to, že různé obory a pracoviště mohou vyžadovat různé citační standardy. Co se týká obsahu práce, vyberte si téma, který vás osobně zajímá. Pokud si nejste jistí, jestli je téma vhodné, můžete ho konzultovat s vyučujícím přes e-mail.
Z jakých dalších zdrojů studovat?
Studium literatury lze kombinovat s posloucháním podcastů, sledováním dokumentů, nebo i tematických filmů a seriálů. Pochopitelně s přihlédnutím k jejich rozdílné informační povaze. Když jsem se připravoval na zkoušku z československých soudobých dějin, tak jsem kromě čtení taky poslouchal podcast Přepište dějiny, viděl pár dílů Historie.cs a dokonce – a stydím se za to jenom trochu – zkouknul jeden díl „30 případů majora Zemana“.
A když neuspěju?
To se může stát. Ať už je to tím, že jste se na zkoušku dostatečně nepřipravili, špatně jste porozuměli zkoušejícímu, případně otázce v testu, nebo vám v den zkoušky nebylo dvakrát dobře. Zkuste se s tím nejdřív srovnat emočně – vybrečte se, postěžujte si spolužákům, jděte se vybít na trénink. Až si sednou emoce, poctivě si rozeberte příčiny neúspěchu. Pokud je vypsaný opravný termín, rozhodněte se, jestli to chcete zkusit ještě jednou, nebo to necháte až na další zkouškové. Pozor ovšem na prerekvizity, tedy předměty, jejichž úspěšné absolvování je podmínkou zapsání navazujících předmětů.
Komentáře
Okomentovat