„Na kafi“ s paní děkankou

Ve středu 12. ledna jsem se ve dvě odpoledne vydala na děkanát. Právě na tuto hodinu bylo totiž naplánované neformální setkání s paní děkankou, kterého se mohl zúčastnit kdokoli ze studentů, pozvání přišlo před Vánoci e-mailem společně se svátečním přáním a paní děkanka jej opakovala i začátkem roku na svém, nově vytvořeném, instagramovém profilu.


Příjemně mě překvapilo, když jsem zjistila, že na setkání přišli ještě další tři studenti. I pro mě je jít na děkanát – na místo, které ve mně vzbuzuje přirozený respekt – docela dobrodružná akce. Kdyby nepřevážila zvědavost a chuť odnést si ze schůzky článek, kdoví, jestli bych sebrala kuráž na schůzku jít. Že jsme se hned napoprvé odhodlali čtyři, jsem tedy považovala za velmi slušnou účast. 

Už od začátku probíhalo setkání ve velmi laskavém duchu, paní děkanka nás přivítala, každému nabídla kávu nebo čaj a vysvětlila, že schůzka nemá žádnou zvláštní agendu, ale jde spíš o to si „normálně povídat“ o tom, co je pro studenty důležité, a vrátit na fakultu přátelské setkávání, které se kvůli epidemii vytratilo nebo značně omezilo.

Kromě mě byli účastníky schůzky student čtvrtého ročníku bakalářského studia a dvě studentky prvního ročníku. Hovor se tak stočil k problému, s nímž se potýká asi každý bakalářský student naší fakulty, k anonymitě a složitějšímu vytváření kolektivu, což je dáno nejen volným kurikulem, jímž se program Studium humanitní vzdělanosti vyznačuje. Všichni jsme se shodli na tom, že chybí pravidelné akce, kde by se setkávali studenti, vyučující i zaměstnanci fakulty, a jakmile to bude možné, že by bylo dobré, aby se na fakultu tato setkávání vrátila. Podle paní děkanky jsou všechny nápady na takové akce vřele vítány.

Studenty také trápí nedostatek informací o novinkách na fakultě. Z rozhovoru nakonec vyplynulo, že problém částečně spočívá v nedostatečné pozornosti, které se v řadách studentstva dostává fakultnímu webu a jeho stránce aktualit, ale i to, že web pro některé není uživatelsky příjemný. Zamýšleli jsme se tedy i na tím, jak by se dal zlepšit.

Celý rozhovor byl opravdu velmi přátelský a ráda bych proto doporučila všem, kterým na fakultě něco trápí, mají nápad, jak fakultu a její život obohatit, nebo se potýkají s nějakými nejasnostmi či neúplnými informacemi, aby přišli na některé z následujících setkání. Ta se totiž budou konat pravidelně každý měsíc. A taky – na které jiné fakultě můžou studenti říct, že byli „na kafi“ s děkankou?


Komentáře