Na hradě Sovinci už 20 let (ne)straší orální historie

Kolem hradu Sovince táhly v průběhu staletí různé armády. Občas ho některá dobyla. To ovšem není nic proti tomu, co hrad potkalo na počátku jednadvacátého věku. Rok co rok jej nyní berou ztečí orální historičky a historici, letos v červnu to bylo již po dvacáté. Orální historie, kdysi opomíjená popelka mezi historickými vědami, se v Česku za tu dobu prosadila jako respektovaná metoda. Proč si to myslím? Zaprvé o tom svědčí stále rostoucí počet zájemců o studium oboru Orální historie – Soudobé dějiny na FHS UK. Zadruhé proto, že jsem se letošního setkání na Sovinci zúčastnil a rád bych vám popsal, co jsem tam zažil.


Ve věži sovineckého hradu se po tři dny střídali prezentující – studentky a studenti, akademičky a akademici, pracovníci muzejí a dalších odborných institucí. Některá z jejich témat mi byla blízká, jiná zněla mým uším exoticky. Ani jedno z nich ovšem nebylo nudné. Měl jsem radost, když paní doktorka Nosková mluvila o svém orálněhistorickém výzkumu mezi vysídlenými brněnskými Němci. Mohl jsem si zavzpomínat na svá léta strávená pod Špilberkem a paní doktorku poučit, které z brněnských náměstí neslo jméno Adolfa Hitlera pouhé dva dny, protože se „vůdci“ nelíbilo a vybral si během své návštěvy pro tuto „poctu“ jiné. V dalších přednáškách jsem se dozvěděl, jak v Československu vznikala ženská odbíjená, nebo proč se po návštěvě Václava Havla ve Spojených státech vydaly houfy mladých Američanů učit Čechy anglicky.

Jak tak defilovali na pomyslném orloji různí prezentující se svými výstupy, došla mi jedna věc. Alessandro Portelli, jeden z otců zakladatelů orální historie v Itálii, kdysi v parafrázi řekl, že tamními univerzitními aulami obchází strašidlo orální historie. Po tom, co jsem viděl na Sovinci, můžu říct, že v Česku už snad tato disciplína nikoho neděsí. Za svou ji přijala řada odbornic a odborníků na akademické půdě, v muzejích, knihovnách, a dalších institucích. Už příliš mnoho lidí pochopilo, že člověk jako historický pramen je jedinečný a bylo by škoda s ním nepracovat. Dvacet let setkávání na Sovinci k tomu jistě přispělo. Obdiv a vděk za to patří paní doktorce Schindler, profesoru Vaňkovi, doktoru Urbáškovi a dalším nestorům orálněhistorického bádání v českých zemích. A na závěr vám ještě prozradím třešničku na dortu – vědeckou konferenci na Sovinci si můžete na FHS zapsat jako předmět. Takže si užijete hradní atmosféru, poznáte zajímaé lidi a nádavkem dostanete čtyři kredity. To není k zahození, co myslíte?

Komentáře