Studentova revolta



Bývávalo zle. Bývávalo tak zle, že i učit se bylo zakázané. Perzekuce stíhala i nejlépe míněné poznání, které se do politiky vlastně ani míchat nechtělo. Co tedy dělat, pokud něco hluboko uvnitř vás neustále touží poznávat? Pokud se nechcete spokojit s běžným výkladem světa. Pokud vás stále láká cosi za oponou. Třeba dáte dohromady skupinu lidí se stejnou touhou, najdete toho nejvzdělanějšího ve vašem okolí a přemluvíte ho, aby vás něco naučil. I takto vznikaly bytové semináře za dob, kdy byla moudrost sprostým slovem.

K čemu by tedy byla taková setkání dnes? Vždyť lze přece studovat cokoliv a téměř zadarmo. Perzekuce nám již nehrozí a zdroje poznání na nás hledí na každém rohu. A především: přece na naší fakultě, FHS, nelze mluvit o omezování lidské volby ve vzdělání. A přece! Tam, kde kvantita nahrazuje kvalitu, není vždy jednoduché najít správnou cestu. Jako by se možná občas zapomnělo na ideály, na kterých byla fakulta budována. Jakoby občas touhu po poznání nahrazovalo povinné memorování. Závoj, za který jsme toužili zahlédnout je překryt tlustými fascikly. A i když chápeme, že pro vytvoření podobného společného „slovníku“ je třeba pochopit základní pojmy, přesto procházíme zkouškami v tisícihlavých zástupech s hlavou ztrápenou desítkami knih na sílu přečtených. Kde tu hledat poznání? Jak si v tomto marastu najít vztah s někým, o jehož vedení bychom mohli stát. Jak v tom všem neztratit naději, se kterou jsme na onu „jinou“ fakultu vstupovali?

Zázračný lék neexistuje. Jen v sobě musíme nalézt to, po čem prahneme. Avšak existují berličky, které nám v tom hledání mohou pomoci. Jsou jimi profesoři a učitelé, se kterými trávíme čas. Nejen anonymně na přednáškách, ale především v úzkých skupinách. Třeba i nad sklenkou vína. Díky tomu můžeme poznat, jací lidé to vlastně jsou. Můžeme je nechat předat nám jejich pohled na svět, nejen učebnicové poučky. A naopak oni dokáží poznat, kdo jsme my. Již ne ty anonymní hlavy v davu, ale skuteční studenti. Třeba nám pak pomohou dostat z nás to lepší.

A tak se bytové semináře dneška stávají znovu revoltou. Nikoli proti perzekuci vzdělání státní mocí, ale proti současnému strojovému způsobu výuky generujícímu tituly.

Komentáře

  1. Velmi uzitecny pohled na dnesni studium.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, přesto si myslím, že studium na FHS rozhodně stojí zato...

      Vymazat
    2. To v obecné rovine nezpochybňuju, ale zdá se mi že pokladani otázek a zamýšlení se nad nimi bohužel i na FHS není dostatečné. Přitom by práve od FHS se má čekat že otázku po smyslu toho co deláme bude klást neustále a ne se jen zajímat o historii myšlení.

      Píšete že bytove semináře se stávají realitou (a revoltou), ja jsem zatím zaznamenal jen jeden seminář od profesora Putny který se tak jevi. Je jich více? Nebo myslíte spíš semináře neformální kde musíte poznat nekoho kdo vám o nich rekne?

      Vymazat
    3. Bohužel aby se člověk o těchto seminářích dozvěděl, musí se už umět rozhlížet. Skutečně teď je v nabídce jen onen Putnův (v reakci na něj jsem ostatně tuto glosu psal). Minimálně z jeho slov ale vím o několika dalších. Doporučuji se na něj obrátit v mailu :-)

      Vymazat

Okomentovat