Bývávalo zle. Bývávalo tak zle, že i učit se bylo zakázané.
Perzekuce stíhala i nejlépe míněné poznání, které se do politiky vlastně ani
míchat nechtělo. Co tedy dělat, pokud něco hluboko uvnitř vás neustále touží poznávat?
Pokud se nechcete spokojit s běžným výkladem světa. Pokud vás stále láká
cosi za oponou. Třeba dáte dohromady skupinu lidí se stejnou touhou, najdete
toho nejvzdělanějšího ve vašem okolí a přemluvíte ho, aby vás něco naučil. I
takto vznikaly bytové semináře za dob, kdy byla moudrost sprostým slovem.
K čemu by tedy byla taková setkání dnes? Vždyť lze
přece studovat cokoliv a téměř zadarmo. Perzekuce nám již nehrozí a zdroje
poznání na nás hledí na každém rohu. A především: přece na naší fakultě, FHS,
nelze mluvit o omezování lidské volby ve vzdělání. A přece! Tam, kde kvantita
nahrazuje kvalitu, není vždy jednoduché najít správnou cestu. Jako by se možná
občas zapomnělo na ideály, na kterých byla fakulta budována. Jakoby občas touhu
po poznání nahrazovalo povinné memorování. Závoj, za který jsme toužili
zahlédnout je překryt tlustými fascikly. A i když chápeme, že pro vytvoření
podobného společného „slovníku“ je třeba pochopit základní pojmy, přesto
procházíme zkouškami v tisícihlavých zástupech s hlavou ztrápenou
desítkami knih na sílu přečtených. Kde tu hledat poznání? Jak si v tomto
marastu najít vztah s někým, o jehož vedení bychom mohli stát. Jak
v tom všem neztratit naději, se kterou jsme na onu „jinou“ fakultu
vstupovali?
Zázračný lék neexistuje. Jen v sobě musíme nalézt to,
po čem prahneme. Avšak existují berličky, které nám v tom hledání mohou
pomoci. Jsou jimi profesoři a učitelé, se kterými trávíme čas. Nejen anonymně
na přednáškách, ale především v úzkých skupinách. Třeba i nad sklenkou vína.
Díky tomu můžeme poznat, jací lidé to vlastně jsou. Můžeme je nechat předat nám
jejich pohled na svět, nejen učebnicové poučky. A naopak oni dokáží poznat, kdo
jsme my. Již ne ty anonymní hlavy v davu, ale skuteční studenti. Třeba nám
pak pomohou dostat z nás to lepší.
A tak se bytové semináře dneška stávají znovu revoltou.
Nikoli proti perzekuci vzdělání státní mocí, ale proti současnému strojovému
způsobu výuky generujícímu tituly.
Velmi uzitecny pohled na dnesni studium.
OdpovědětVymazatDěkuji, přesto si myslím, že studium na FHS rozhodně stojí zato...
VymazatTo v obecné rovine nezpochybňuju, ale zdá se mi že pokladani otázek a zamýšlení se nad nimi bohužel i na FHS není dostatečné. Přitom by práve od FHS se má čekat že otázku po smyslu toho co deláme bude klást neustále a ne se jen zajímat o historii myšlení.
VymazatPíšete že bytove semináře se stávají realitou (a revoltou), ja jsem zatím zaznamenal jen jeden seminář od profesora Putny který se tak jevi. Je jich více? Nebo myslíte spíš semináře neformální kde musíte poznat nekoho kdo vám o nich rekne?
Bohužel aby se člověk o těchto seminářích dozvěděl, musí se už umět rozhlížet. Skutečně teď je v nabídce jen onen Putnův (v reakci na něj jsem ostatně tuto glosu psal). Minimálně z jeho slov ale vím o několika dalších. Doporučuji se na něj obrátit v mailu :-)
Vymazat.
OdpovědětVymazat