1. Kontaktujte spolužáky
Pokud jste tak ještě neudělali, přihlaste se do facebookové skupiny prváků vašeho
ročníku. Jistě existuje. S vysokou pravděpodobností hledáte nebo zjišťujete
něco, po čem pátral už někdo před vámi, takže vám poradí. Někdy nebudete moct
přijít na přednášku či seminář, a tak snadno najdete někoho, kdo vám poví, co
se dělo.
Ideální je samozřejmě seznámit
se s někým v každém předmětu, na který chodíte, což ovšem někdy
může být trochu složité (ať už z nedostatku extraverze nebo jiných
důvodů). Rozhodně ale doporučuju si najít aspoň jednu spřízněnou duši. Víc
hlav víc ví, více hlav více smyslů a tak dále; vždyť to znáte od tety Kateřiny.
Zkrátka je dobré mít někoho, s kým budete hledat schovanou studentskou
místnost, půjčovat si zápisky, někoho, kdo vás pochopí, když budete ve slabé
chvilce nadávat, že je toho moc, protože v tom jede taky.
2. Předcházejte panice
Panika vzniká z různých důvodů, pokusím se uvést ty
nejčastější a zároveň doporučím, jak jí předcházet.
Mohlo se stát, že jste při zápisu předmětů alias v klikací soutěži neulovili vysněný
předmět a teď z toho nemůžete klidně spát. Není nic snadnějšího než
počkat, zda se do uzavření zápisu někdo neodhlásí, nebo napsat vyučujícímue-mail s žádostí o zápis nad limit.
Dalším důvodem je výše zmiňovaný stres, že toho máte moc. Já vím, že je v nabídce povinně
volitelných kurzů minimálně padesát takových, které chcete zkusit. Pamatujte
ale, že v každém semestru prvního ročníku máte tři povinné zkoušky, na
které se budete muset naučit. Taky si chcete někdy prostě vydechnout, zajít si
na kafe nebo běhat. Je nesmysl vzít si toho tolik, že budete mít každý den pět
kurzů a ve zkouškovém nervy v kýblu a stres, že nevíte, co dřív.
Nejlepší je vzít si tolik kurzů, abyste po jejich splnění
měli ideálních třicet kreditů za semestr.
To se dá se správným plánováním spokojeně zvládnout.
Správné plánování
je samozřejmě dalším spolehlivým „lékem“ na paniku. Seminárky a referáty
nedělejte půl dne před tím, než je máte odevzdat. To je spíš čas je už jen
překontrolovat a poslat. O tom, jak si správně rozvrhnout čas na učení, si však
ještě přečtete.
A poslední radu proti panice vám jistě nedávám jen já, už
jste ji mnohokrát slyšeli a ještě uslyšíte. Pokud něčemu nerozumíte, ptejte se. Vyučující mají konzultační hodiny (informace o nich
k nalezení v kontaktech v SISu), kam se můžete chodit ptát,
pokud jste něčemu na přednášce nerozuměli. Úřední stránku studia vám zase
pomůže zvládnout studijní oddělení.
Opět slovy tety Kateřiny: Líná huba, holé neštěstí.
3. Záludná zákoutí
Ačkoli budova školy nemá pohyblivé schody jako ta
bradavická, může se to tak někdy zdát. Já jsem kupříkladu zoufale hledala
učebnu, která nikde nebyla, a až poté jsem zjistila, že si musím dát pozor,
jestli mám jít do budovy A nebo do budovy B. Snadno to zjistíte
v SISu po rozkliknutí předmětu.
Pokud máte jít do budovy A, jděte
schody vedle menzy. Do budovy B pak po schodech vedle knihovny. Ono je to sice
napsáno nade dveřmi ke schodům, ale snící nebo do knihy hledící člověk si toho
těžko všimne.
Celý plánek budovy naleznete zde,
určitě se bude hodit (já jsem si ho vytiskla a prvních pár týdnů nosila u sebe.
Dalším oříškem pro orientaci je učebna zvaná Akvárium. Ta vůbec není v budově, ve které
ostatní učebny, ale naproti, tam, kde studovna.
Posledním místem, na které upozorním, je knihovna. Na plánku výrazně viditelná, ale v reálu se tváří trochu jako Komnata nejvyšší potřeby (když už jsme u těch rowlingovských metafor). Prostě kolem ní projdete a sotva si jí všimnete. A přitom za všimnutí tolik stojí! Pro studenty je zdarma, má všechny povinné knihy, seženete v ní podklady k referátům i seminárním pracím. Mé oblíbené jsou regály s množstvím filosofie (i v různých jazycích!). Ve studovně je pak klid na učení, materiály hned po ruce a v přítomnosti ostatních studujících a blízkosti učeben se i hůře prokrastinuje.
Na závěr ještě jednu radu, jejíž písmenko se mi do KáPéZetky
nehodí, ale je důležitá. Zaslouží si vlastní odstavec. Nebojte se! Ze začátku se zdá, že je toho hodně, ale jakmile se
trochu rozkoukáte a zvyknete si, nebude to vypadat tak hrozivě. Většina
problémů má řešení a vždycky se najde někdo, kdo vám bude schopný ono řešení
pomoct najít.
Studium totiž nemá být stres, ale zábava. A že na FHS to
skutečně zábava je! Však uvidíte. Hodně štěstí!
Komentáře
Okomentovat