Nečasové úvahy člověka, který (nejspíše) nerozumí (fakt) vůbec ničemu

Nemohu si nevšimnout narůstajícího napětí ve společnosti. Nemluvím jen o té naší – české. Mluvím zde o celkové „náladě“ ve světě. A i kdyby takový stav skutečný nebyl, pak bych se měl ptát, odkud vlastně tento dojem pochází? Nejsem zrovna z těch, kteří by se zaobírali dojmy, které k člověku přichází „jen tak“. O tom tento dojem skutečně není.

Foto: Shutterstock

Nemohu si nevšimnout některých skutečností, mezi kterými se denně pohybuji. Jsou tím například různá knihkupectví, kde se najednou v sekcích „společenské vědy“ vyskytují knihy s pojmy o „konci Evropy“, apod. Nenarážím zde na žádnou konkrétní knihu. Naráží zde nejspíše něco do mě. Jde o proud určitého myšlení, jenž zaplavuje nejenom knižní trh, média, sociální sítě, ale i mluvu dětí ve školách, mládeže v ulicích a konverzační klišé lidí třeba na zastávkách.

Tak trochu mi to připomíná spuštěný algoritmus. Zautomatizovaný proces, ze kterého se příliš mnoho lidí nedokáže vymanit nebo jej nahlédnout v jiné perspektivě. Pomůže zde snad k pochopení pojem „zdravý rozum“ či snad sociologická imaginace? Nemyslím si. Při vší úctě k intelektuálnímu dědictví, je to jen opakování téhož. Lék na tuto zautomatizovanou proceduru běhu dějin ovšem nemám. Není jím – jak byste asi čekali – vzdělání, smysluplná profese, ani rodina (!), a už vůbec ne přátelé. Jak kacířské to myšlení! Zde se, prosím, chvíli nad textem zastavte.

...........

Jde mi tu o jistou ochranu před touto automatikou dějin. Jak z ní? Revoltou? Popřením sebe sama? Kolektivní silou? Individualismem? Příklonem k jedné straně lidské tváře? Na všechna podobná tázání nám dějiny myšlení předkládaly své programy a ne/zamýšlené výsledky. Četbou těchto programů získáváme pletivo myšlenek, které v jistém smyslu snad může sloužit jako obranný val. K čemu tento obranný val?

To je otázka, kterou si delší dobu sám kladu a nenalézání definitivní odpovědi mě neznepokojuje. Ne, neznepokojuje. Naopak. Znepokojuje mne spíše nalézání jednoduchých odpovědí lidmi, kteří ví vše nejlépe a mají na vše zpracované empirické analýzy od svých poradců...

K čemu tedy onen obranný val? Právě pro obranu před zjednodušujícími odpověďmi, ke kterým nás naše nezkrocená mysl sama nabádá... Val, který má chránit před společenskými předsudky. Zachovat si analytickou mysl. Mít sociální cítění a kritický odstup od věcí i od sebe sama.

Ptám se, kolik lidí v dějinách těmito přísnými kritérii prošli? Jsou myslitelé, kteří o nich psali a snažili se najít určitá vodítka. V literatuře, ve společenských vědách, v humanitních disciplínách, poesii, divadelních hrách...

Já ale žádná jasná vodítka nemám. Jediné, co mohu prohlásit, je, že se svou pedagogikou, sociální politikou a nyní sociologií vím příliš málo. Není to nic, jak tvrdil (možná) Sókratés, ale je to „vědění-příliš-málo“, které člověka vede k pokoře a k umírněnosti v myšlení a především v jednání.

Mluvit zde o životním programu je možná příliš okázalé, ale není tohle náhodou to, proč třeba náš prof. Patočka zůstal automatikou dějin nepokořen? Stihl jej stejný osud jako Sókrata. Má tohle být dějinný smysl jednotlivého člověka? To je otázka na dlouhé večery.
Nebo taky možná na jedno krátké a jasné „ano“.

Rostislav Gramskopf
autor je studentem navazujícího magisterského oboru Historická sociologie na FHS UK

Komentáře

  1. Děkuji za pěkný článek k zamyšlení. Pokora je jistá ctnost, přemýšlení a rozvaha patří k předpokladům nejen pro vědu, ale i pro život a také k němu patří, protože bychom neměli být "lapeni" jen v prudkých emocích a unáhlených názorech. Všichni jsme někdy slabí a řekneme rychle názor, který se nám pak samotným nemusí líbit, musíme se omluvit a vzít ho zpět, v tom lepším případě, to je lidské. Někdy i musíme jednat rychle a nemůžeme rozvažovat, protože okolnosti tlačí, je třeba se rychle zastat uráženého nebo dokonce bitého člověka na ulici nebo v tramvaji, je třeba rychle myslet i jednat, protože opak by mohl být fatální následky. Jednání musí být podložené myšlenkou, možná i automatickou, například pokora, teprve když ji má člověk vžitou a "pod kůží", se může odhalit v celé své kráse i ve vztazích mezi lidmi, kde může být vžitá pokora zdrojem i velmi rychlé akce. Pokora tak může působit na úkor pýchy, kterou by měla účinně potlačit nebo i zničit? Máme hodnoty? Jednáme podle těchto hodnot? Jak rychlé a účinné je naše jednání ve prospěch naší země, Evropy, celého světa, ve prospěch našeho svědomí? Někdy je lépe mlčet a jindy mluvit, někdy konat a někdy nekonat, někdy jednat a někdy rozmýšlet, svoboda nám říká, že nakonec přeci jen něco musíme, volit. Tyto různé polarity jsou v rámci našeho myšlení i chování a jednání na místě a je třeba správě rozlišovat i volit. Někteří lidé nám mohou být vzorem, ačkoliv všichni máme nějaká svá slabá místa a pokora přichází ve chvíli, kdy slabá místě vidíme, vnímáme, připouštíme si je, nebo se k nim i na veřejnosti hlásíme. Statečnost přichází ve chvíli, kdy jsme schopni a ochotni s těmito slabostmi i něco dělat, v tu chvíli se statečnost s pokorou snoubí a vytváří účinný "pár". Vzdělání, smysluplná profese, rodina a přátelé, které uvádíte, patří k hodnotám, na kterých stavíme, možná bychom mohli změnit pořadí: rodina, přátelé, smysluplná profese a vzdělání. Pokud se nerozhodneme "prodat se" diktátu nihilismu, budeme některou z těchto hodnot, nejspíše všechny, ve svém životě nějak naplňovat, možná za ně i bojovat doma, v práci, na ulici, v tramvaji. Sokrates nabádal k pokoře, i když nevíme, jestli byl sám pokorný :) a jestli "nic nevím" vlastně logicky neznamená spíše "všechno vím". Nicméně se alespoň shodneme, že pokora dobrá je, ví to každý, kdo zažil utlačování od silných a pyšných, kteří pokoru neznali, nebo o ní jen mluvili, ale nežili ji a neprojevovali v sobě ani k druhým. Pokud se pokora snoubí se statečností, s moudrostí a rozvahou, pokud ctnosti vítězí nad ukvapenými názory i jednáním, máme se asi dobře, ale kdo z nás to dokáže? Potřebujeme hodnoty potlačit a dělat, že nejsou, nebo nám jako lidem nezbývá, než si nějaké hodnoty vybrat, osvojit a stát za nimi? Pokud se mladé dívce nevysvětlí, jaká je hodnota jejího panenství, kdo vyléčí její rány potom, co jí několik mladých mužů, taktéž bez jasně vyhraněných hodnot, jen použije a odloží?

    OdpovědětVymazat
  2. A kdo vyléčí rány na duši těchto mladých mužů, kteří až později zjistí, že si vzali něco, co neměli a že jim za to ta chvíle slasti možná nestála? Nebo čistota v manželství není hodnota? Co když se odvážný mladý muž jasně a stručně zeptá "vezmeš si mě?" a ta mladá dívka nebo žena odpoví jasně a krátce "ano"? Také jde o jasné a krátké ano. Ano, potřebujeme vnitřně bojovat proti předsudkům a extremismu (xenofobii, rasismu, nesmyslu atp.) a zároveň potřebujeme z mého pohledu i "bojovat" za určité hodnoty, zastat se jich a naplňovat je, hodnoty, které kultivují naši jednotlivou duši a city, naši rodinu, přátelé, národ, Evropu i svět. Které to jsou? Hodnoty vztahové, environmentální, filosofické, etické, morální? Co udělám a neudělám, když se ráno probudím? S kým a jak se budu nebo nebudu bavit? S kým budu a s kým nebudu souhlasit a v čem? Komu pomohu a komu nebudu moci pomoct? Kdo mne jako člověka "podrží", uchlácholí, když budu mít splín, kdo dá mému životu smysl a komu ho budu dávat já? Kdo řekne, ne mojí jednoduchou krátkou otázku stručné a jasné ano? :-) Je kacířské po někom takovém toužit? Je kacířské přát si, aby přátelé zůstali přáteli, aby má profese byla profesí smysluplnou pro mě i okolí, abych dosáhla vzdělání, které mám kapacitu naplnit? Domnívám se, že ne. A není ani kacířské toužit po tom, o čem píšete ve svém článku, kde podněcujete k otevřenosti a toleranci k různým názorům a postojům a k tomu, abychom nepodléhali automatismům. Ačkoliv i některé automatismy mohou být dobré a někdy je i fajn, že ne nad vším je nutné přemýšlet, že se to děje jaksi samo od sebe a bez našeho zásadního přičinění, protože automat na kávu tu kávu udělá rychle a sám a je dobrá a některý člověk řekne nějaký názor občas rychle a samostatně a ten názor je dobrý.

    OdpovědětVymazat
  3. Nevíme přesně, jak byl kávovar/automat zkonstruován, ale spoléháme na to, že funguje a používáme ho, nevíme přesně, jak pan profesor Patočka došel k určitým tezím, ačkoliv je podnětně analyzovat jeho životní dílo, ale spoléháme na jeho teze a používáme je, nebo na ně minimálně odkážeme ve své studii a tím je vyneseme znovu na světlo jako něco, co stojí za zmínku, za naši pozornost, za naše zamyšlení, dáme jim "bod":). A přejeme si sami psát tak, aby i naše texty byly podnětem k něčemu, co stojí za to třeba i dát někomu číst a znovu někdy později zmínit a kdesi uvést, aby měl text určitou hloubku a vstoupil do naší duše i osobnosti podobně jako hodnoty vstupují do našich duší, osobností i do identit celých sociálních skupin, národů a obecně lidstva, nebo ne? Psal jste tento text pro čtenáře, aby byl publikován a aby nějak zapůsobil, nebo proto, aby byl publikován a nikdy si ho nikdo nepřečetl? Zkrocená mysl si nevytváří nějaký "obranný val", automatismus? Jak vypadá zkrocená umírněná mysl a jaký je její vztah k té nezkrocené a neumírněné?:-) Jak může ta zkrocená a umírněná pomoci té nezkrocené a neumírněné, nebo by spíš měla ta nezkrocená pomáhat té zkrocené? Která z nich je lepší? Nebo nejde o to, která je lepší, ale jde jen o 2 různé polarity, které mají obě své místo na slunci, v určitých momentech a obdobích života jedince nebo skupiny? :-) Umírněnost a stoicismus je jedním z filosofických směrů, ale pokud se nepletu, na světě jich je více a zřejmě mají své opodstatnění, i když svým způsobem každý z nich disponuje určitým "obranným valem"/hranicí/mantinelem vedle toho druhého, aby bylo možné je oddělit a odlišit. Ještě jednou děkuji za podnětný text, který vedl k mému zamyšlení i akci/reakci :-) v podobě této odpovědi. Možná existují i hodnoty, které mají hodnotu i sami o sobě tím, že byly stvořeny a nejsou hodnotné jen relativně tím, že se postaví do relace k něčemu/někomu jinému, možný podnět pro Vás.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat