Rok „kombajnem“ na OHSD – konec zamilování?

Před půl rokem jsem zde na blogu napsal svůj první článek o tom, jak se mi líbí kombinované studium orální historie, se kterým jsem začal deset let po maturitě. Teď, když už mám za sebou dva semestry, je čas na menší revizi. Jdeme na to!

V minulém článku jsem psal o tom, že si pozdějším studiem můžete splnit svůj sen. To je nepochybně pravda a řada mých spolužaček a spolužáků, včetně mě, jej pořád žijí. Zároveň jsem se s některými z nich shodl, že aby člověka studium bavilo, musí na něj mít čas. Téma vaší seminární práce vás může zajímat sebevíc, ale pokud k ní máte usednout po osmi a více hodinách práce, často se vám nebude chtít. Dokonce se mně, hrdému zápecníkovi, už několikrát stalo, že jsem šel raději sportovat nebo – těžko uvěřit – uklízet. Studium a zaměstnání se zkrátka u mnoha lidí podobá ne obsahem, ale formou, to jest prací na počítači. V humanitních vědách je základem čtení a psaní, s tím nikdo nic nenadělá a je to správně. Ale, pro pána krále, jak se z toho nezbláznit, když se dnes všechno píše a čte na počítači? Minimálně tři z vašich orgánů si tak příliš neodpočinou – mozek, oči, a sedací partie.

Na magisterském studiu mě taky překvapilo, jak rychle člověku uteče. Zatímco na bakalářském stupni máte dva roky na výběr tématu své absolventské práce, magisterská výuka vám takový luxus nedopřeje. Ve druhém semestru už se musíte velmi vážně zamyslet nad tím, čemu věnujete další rok svého života. Blahoslavení ti, kteří už jdou na školu s jasnou představou. Někteří z mých spolustudujících budou psát o svých srdečních záležitostech jako jsou různé subkultury nebo rodná městečka. Bohužel, takhle jasné jsem to zdaleka neměl. Sice jsem si diplomové téma nakonec vybral a úspěšně zaregistroval, ale stále mě mučí otázka předsvatební noci – vybral jsem si správně?

Sečteno a podtrženo, se zamilováním je opravdu veta. S tím jsem počítal, protože tahle fáze nikdy netrvá věčně – to platí pro partnery, koníčky, zaměstnání i školy. Spíše jsem teď zvědavý, jestli svůj vztah se studiem dokážu ze zamilování rozvinout v lásku. Pokud se přidržíme tradičního romantického mýtu, tak zamilovaný člověk dává svému partnerovi veškerý svůj čas, pozornost a energii, což ale není úplně zdravé. Láska by naopak měla být obdobím vyrovnaným, kdy člověk investuje do vztahu, zároveň ale neztrácí ze zřetele sám sebe. Jestli se mi takový zdravý, vyrovnaný vztah podaří se svou školou navázat, nevím. Můžete mi každopádně držet palce.